Vědci údajně našli způsob, jak z obličeje vyčíst sexuální orientaci
Američtí vědci loni vyvinuli algoritmus, který má na základě obličejových rysů rozpoznat sexuální orientaci. Studie však obsahuje několik sporných bodů. Tématu se ve svém komentáři v rakouském deníku Der Standard věnuje doktorandka ekonomie Alessandra Peterová ze Stanfordské univerzity v Kalifornii.
V úvodu článku autorka odkazuje na text, který rakouský deník otiskl na začátku června. Ten pojednává o studii vědců Michaela Kosinského a Jiluna Wanga z univerzity Stanford, kteří s pomocí počítačového algoritmu přišli na to, že existuje souvislost mezi rysy tváře a sexuální orientací.
Homosexualita už 25 let oficiálně nepatří mezi nemoci
Před 25 lety přestala být homosexualita nemocí. Její vynětí ze seznamu chorob WHO znamenalo formální završení snah aktivistů, kteří o ně usilovali už od šedesátých let. Dnes se zdá absurdní, že ještě v letech sedmdesátých se za sexuální orientaci mohl člověk dostat do vězení.
Článek se intenzivně zabývá tím, že výzkumníci chtěli mimo jiné zdůraznit, jak nebezpečné mohou takové postupy být. A to i v souvislosti s úniky dat ze sociálních sítí. Jejich výzkum si vysloužil ostrou kritiku ze strany LGBT organizací, které se vůči vyvinutému softwaru vymezily. Vědci tvrdí že s pomocí algoritmů jsou schopni rozpoznat nejen sexuální identitu, ale také politickou příslušnost nebo emoce.
Peterová se ve svém komentáři pro rakouský list zabývá především druhou částí výzkumu, který shledává rovněž problematickým. V tom autoři studie interpretují souvislost obličejových rysů a sexuality jako důkaz toho, že homosexualita je vrozená.
Takové tvrzení je ale podle doktorandky sporné. „Jak totiž dokazují dosavadní poznatky, mezi sexuální orientací a tělesnými znaky osobnosti existuje celá řada jiných souvislostí, které výzkumníci přehlížejí,“ podotýká.
Menšiny v ohrožení
Typické nebezpečí každého výzkumu je podle ní přehlížení alternativních vysvětlení na úkor vlastních výsledků. Co se ale týká stanfordské studie, její nebezpečí tkví v tom, že se věnuje menšině, která čelí diskriminaci. A to, že výsledky zmíněného výzkumu částečně nekriticky přijal neakademický svět, je proto problematické, uvádí Peterová v článku pro deník Der Standard.
V Polsku se ateismus a homosexualita „léčí“ exorcismem. Skeptici to chtějí vyvracet na kongresu
V polské Wroclavi v pátek začalo setkání evropských skeptiků. Dvacet řečníků se bude snažit vyvracet vědou nepodložené fenomény, především pak vymítání ďábla neboli exorcismus. V Polsku se z něj totiž stává běžná metoda pro řešení nejrůznějších problémů. Upozorňuje na to dokumentární film Bitva se satanem. „Žák se může při neznalosti u tabule vymluvit na to, že je posedlý ďáblem, a učitel to akceptuje,“ přibližuje jedno z tvrzení polského dokumentu reportér Českého rozhlasu Radek Kříž.
Peterová si všímá toho, že většina médií a také kritika ze strany LGBT organizací v souvislosti s uveřejněním studie opomněly neoprávněnost výsledků výzkumu. Svou pozornost totiž směřovaly především na nebezpečí, která pro sexuální menšiny z tvrzení stanfordských vědců vyplývají. Anebo kritizovaly samotnou metodologii práce. Celá diskuze tak byla doprovázená nedorozuměním a falešným obviňováním.
Vina ale podle doktorandky leží na obou stranách. LGBT organizace například zveřejnily špatné rešerše – třeba článek, ve kterém se tvrdí, že výsledky výzkumu nemohou posloužit žádnému odbornému posudku.
Autoři studie zase nebyli schopni zástupcům menšin své závěry přiměřeně vysvětlit. Kosinski například během diskuzního fóra se stanfordskou studentskou queer organizací užíval pojmy jako atypické rysy tváře a sexuální záliba bez toho, aniž by jasně deklaroval, že je používá v čistě statistickém smyslu a bez hodnocení.
Zavádějící proměnné
Der Standard dále vysvětluje, čím se jednotlivé části výzkumu zabývají. V prvním oddílu Kosinski a Wang tvrdí, že vytrénovali algoritmus, který na základě fotografie obličeje rozpozná, jestli se jedná o člověka s homosexuální, nebo heterosexuální orientací. Výsledek této části studie je, že počítač si v rozpoznávání sexuality vedl lépe než lidé.
Peterová tvrdí, že výsledek se nesmí generalizovat. Použité fotografie totiž pocházejí z online seznamek, čímž je orientace člověka dopředu známá. Nakonec sami autoři studie se také domnívají, že v případu obrázků z každodenního života by rozpoznávání bylo problematičtější.
Bujaří a polonazí účastníci Prague Pride. Mediální obraz se od reality zásadně liší, tvrdí teolog
V Praze v pondělí začíná 7. ročník festivalu LGBT komunity Prague Pride. Během týdne nabídne více než stovku společenských, kulturních, diskusních i sportovních akcí. Vrcholem bude sobotní pochod hrdosti, který už tradičně doprovodí akce odpůrců. Povede se organizátorům festivalu ukázat veřejnosti, jaký je rozdíl mezi tolerancí a respektem? „Akce není vhodná ani dobrá pro společnost, ani pro lidi z LGTB skupiny,“ uvedl v pořadu Pro a proti senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek (KDU-ČSL).
Ve druhé části výzkumu se vědci zabývali otázkou, proč algoritmus označil některé osoby na fotografiích za homosexuální. Rozlišovali přitom mezi stálými a proměnnými znaky, například šířkou brady a střihem vousů. Kosinski a Wang si všimli toho, že pro algoritmus byly důležité zejména stálé znaky osobnosti. Tento poznatek pak interpretovali jako indicii pro ospravedlnění dosavadní teorie o tom, že sexuální orientace je hormonálně podmíněna.
Jak Peterová podotýká, existují ale také jiné souvislosti mezi rysy tváře a osobnostní identitou, které podléhají méně kontroverznímu vysvětlení. Jedná se třeba o vztah šířky brady člověka a stupněm jeho extroverze. „Vezměme pak v úvahu to, že mezi otevřeností osobnosti a sexualitou není žádná souvislost, protože jak mezi homosexuály, tak mezi heterosexuály jsou extroverti,“ zamýšlí se autorka komentáře a pokračuje.
„Extrovertní homosexuální lidé ale snáze přiznají svou sexuální orientaci, protože to vyžaduje více odvahy a z toho vyplývá, že se na online seznamkách budou vyskytovat častěji. To by také znamenalo, že homosexuální člověk bude na seznamkách otevřenější než průměr populace,“ vysvětluje Peterová.
A dodává, že pokud se rozlišování na základě extroverze neodehrává mezi heterosexuály – nakonec ti se svou orientací nikdy na světlo vyjít nemuseli, jsou to právě lidé s většinovou sexualitou, kteří na seznamkách tvoří onen průměr. „Zkoumali-li ale vědci pouze lidi z jedné seznamky jako Kosinksi a Wang, museli dojít k závěru, že lesby a gayové jsou extrovertnější než zbytek populace,“ píše autorka komentáře.
Autoři studie ale otevřenost probandů měřit nemohli, šířku brady ale ano, pokračuje článek deníku Der Standard. A protože tyto atributy korelují, vyplývá z výsledku výzkumu, že právě šířka brady a sexuální orientace spolu souvisí. Otázka ale zní, které tvrzení lze považovat za pravdivé. To s otevřeností, anebo to s šířkou brady?
Podle Peterové to nevíme. S ohledem na data, která Kosinski a Wang sesbírali, není se možné dobrat pravdivosti ani jednoho tvrzení. A protože se jedná o vysoce citlivé téma, je povinností autorů jednak z akademické nutnosti, jednak z povinnosti občanské, zdůraznit, že souvislost mezi fyzickými vlastnostmi a sexualitou je nanejvýš spekulativní.
Výzkum v oblasti sexuality se proto musí konat s vysokou opatrností a s vynecháním spekulativních závěrů. Takový postoj je nezbytný s ohledem na historické a tragické zkušenosti plné předsudků, které se tvářily jako vědecky podložené, uzavírá Peterová.
