Před 80 lety došlo k největší masové vraždě Čechoslováků v Osvětimi. Datum nacisté nevybrali náhodou, říká rabín

10. březen 2024

V noci z 8. na 9. března došlo k největší masové vraždě československých občanů během druhé světové války. Ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi tehdy zahynulo 3792 lidí, včetně žen a dětí. Jak na událost vzpomínáme dnes? Proč zrovna 8. března? A mohli někteří tušit, co je v Osvětimi čeká?

Symbolem vraždění a deportací českých Židů a Romů se stala noc z 8. na 9. března roku 1944. V tu chvíli o život přišlo 3792 lidí ze sekce terezínského rodinného tábora. Akce byla pečlivá, systematická a pro dnešní společnost nepředstavitelná.

Čtěte také

Podle rabína Davida Maxy nebyl 8. březen nacisty vybrán náhodou.

„V tento den oslavovali Židé svátek půdy, což je v podstatě vítězství nad genocidou. K ní mělo dojít ve starověku v Perské říši, kdy jakýsi Haman, což byl vlastně králův vezír v Perské říši, měl naplánovat rozsáhlý útok proti Židům, proti židovské komunitě a vyhlazení všech Židů v říši. A v tom příběhu, který každoročně Židé čtou na tento svátek, se hovoří o tom, jak se podařilo zvítězit a tyto plány překazit. A já si myslím, že v tom mohlo hrát roli právě toto datum, kdy nacisté chtěli ukázat, že tentokrát žádná záchrana nepřijde a k tomu vyhlazení dojde,“ popisuje Maxa.

V Terezíně o tom nevěděli

Podle svědectví těch, kteří byli drženi v Terezíně, jim situace v Osvětimi nebyla známá a byli šokovaní, když zjistili, co se tam dělo. Terezín často někteří ani nevnímali jako koncentrační tábor, ale jak v rozhovoru pro Český rozhlas řekla pamětnice Zdenka Fantlová, jako malé město.

Čtěte také

Tchán rabína Maxy, Pavel Bergmann, měl s Terezínem a Osvětimí osobní zkušenost.

„Byl přeživším Terezína, následně Osvětimi, ale také koncentračního tábora Mauthausen, kde byl nalezen při osvobození americkými vojáky a doslova jedním z nich vytažen z hromady mrtvých těl,“ popisuje Maxa.

Pavel Bergmann byl jedním z těch, kteří v rodinném táboře Terezín pobývali, a byl i součástí květnového transportu. V té době už bylo možné doslechnout se o tom, co se v Osvětimi v březnu stalo, a lidé měli strach.

Vliv komunistického režimu

„V tom (terezínském) rodinném táboře nedochází úplně k těm nejklasičtějším věcem ve smyslu okamžité selekce a toho, co zažívali třeba jiní, když přijížděli. Takže tam panovala velká nejistota. Prostě jim nebylo jasné, co se s nimi stane,“ popisuje historik Michal Stehlík.

Čtěte také

Přestože se jedná o velmi významnou a zároveň výrazně otřesnou událost, oficiálně jsme ji začali připomínat až v roce 2018. Podle Stehlíka by bylo tedy na místě zamyslet se, jaká je role této události v naší paměti a co všechno by naše společnost měla vnímat a pamatovat si.

Vliv na to mohl mít například komunistický režim, který ve svých pamětech židovskou komunitu spíše vytěsňoval, rozdmýchával antisemitismus nebo dával Židy dokonce sledovat.

„Můj tchán v této souvislosti vždycky humorně poznamenával, že ty nejlepší portrétní fotografie, když šel do synagogy, měl právě od StB, která sledovala, co se tam děje,“ vzpomíná Maxa.

Umíme vzpomínat a vyprávět o cizích příbězích? Jaké události druhé světové války můžeme přiblížit mladší generaci, když pamětníků ubývá? A v čem všem se lišil Terezín a Osvětim?

Na inauguraci olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka se chystají tisíce věřících. Jaké je současné postavení věřících v Číně? A o co se snaží neformální společenství mužů chlapi.cz? I o tom budeme mluvit v první části pořadu Vertikála.

Spustit audio

Související