Lukašenko řekl: „Musíme se svléct a pracovat.“ Bělorusové to vzali doslova

„Byla to hanba. Musel jsem si před celou školou nechat oholit hlavu,“ vzpomíná dnes dvacetiletý Khao Klong na okamžik, kdy v osmé třídě překročil povolenou délku vlasů o pár centimetrů. Učitelé tehdy při ranním nástupu pravidelně kontrolovali vzhled více než tří tisíc žáků školy. Khao Klong se ten den stal exemplárním případem.

Jeho příběh přitom není ojedinělý. Některým studentům byly strhávány známky za příliš dlouhou ofinu, jiní museli sponkami přichytit každý pramínek nebo dorůstající vlasy kolem obličeje. Kromě nuceného stříhání se trestalo i veřejným ponižováním nebo bitím. Khao Klong vzpomíná, že na základní škole dostával výprask téměř denně – učitel o něj dokonce zlomil pravítko.

Pravidla, která byla stanovena thajským ministerstvem školství v roce 1975, přikazovala přísné armádní sestřihy pro chlapce a krátká mikáda pro dívky. I když se v roce 2013 částečně uvolnila, některé školy je i nadále tvrdě vymáhaly. Podle rozsudku z letošního března však tato praxe „nepřiměřeně omezovala osobní svobodu“ a „škodila duševnímu zdraví mladých lidí v citlivém věku“.

Změnu podnítily i protesty v roce 2020, kdy se studenti v rámci hnutí Bad Students začali bouřit proti autoritářské školní kultuře. Ta kladla důraz i na nošení přísně definovaných školních uniforem pro dívky a chlapce. Studenti si při protestech stříhali vlasy na ulici, lepili pásky přes ústa a na podporu genderové rozmanitosti nosili duhové barvy. „První diktatura v našich životech je škola,“ stálo na jejich transparentech.

Ministerstvo školství loni uvolnilo pravidla týkající se školních uniforem. Verdikt soudu ohledně účesů teď vítězství studentů stvrzuje – zatím alespoň na papíře.

Šestnáctiletá studentka Nijchaya už zkusila přijít do školy s ofinou bez sponky. „Nikdo nic neřekl,“ raduje se. Chtěla by ale nosit i trička, džíny a mít vlasy volně rozpuštěné. Odborníci ovšem upozorňují, že dobojováno ještě zdaleka není – je potřeba, aby změnu přijali za své i samotní vyučující a ředitelé škol.

Událost se odehrála v přírodní rezervaci Kabug Island na jihu Filipín. Turista zahlédl samici krokodýla jménem Lalay ležet nehnutě ve vodě a mylně se domníval, že jde o umělou atrakci. Přelezl pletivový plot, vstoupil do výběhu a začal se s krokodýlem fotit. Ten ho vzápětí napadl a zakousl se mu do nohy.

Podle místní policie čelil vyděšený muž útoku přes půl hodiny. Zvíře ho táhlo mělkou vodou a provedlo i takzvanou smrtící vývrtku – manévr, kterým krokodýli usmrcují a trhají kořist.

Situaci zachránil až majitel a ošetřovatel krokodýla Nanding Panogan, který vlezl do výběhu a praštit zvíře kusem betonu. Teprve tehdy Lalay svou kořist pustila. Záchranáři pak muži zastavili krvácení a převezli ho do nemocnice, kde mu lékaři rány na ruce a stehně zašili více než padesáti stehy.

„Tohle byl extrémně nebezpečný nápad. Nikdo by nikdy neměl lézt do výběhu se zvířaty. Ten muž měl obrovské štěstí, že přežil,“ uvedl seržant Joel Sajolga z místní policie.

Park zatím incident, který zachytili na video svědci, nekomentoval. Vyšetřování pokračuje. Jeden z přihlížejících, Canete Jie, k situaci poznamenal: „Nevím, proč udělal tak hloupou věc, ale jsem rád, že přežil. Mohl dopadnout mnohem hůř.“

Výzkumný tým z curyšské univerzity tajně testoval, jak dobře umělá inteligence dokáže manipulovat internetové diskuze. Zaměřil se na subreddit r/ChangeMyView – debatní komunitu, kde uživatelé zveřejňují své názory a výslovně žádají ostatní, aby jim je zkusili vyvrátit nebo nabídli jiný pohled. Pokud se autor nechá přesvědčit nebo argument považuje za kvalitní, udělí komentujícímu takzvaný symbol „delta“.

Do této diskuze se zapojili AI chatboti, kteří se vydávali za reálné uživatele. Vystupovali například jako muž zlehčující vlastní zkušenost se znásilněním, žena hovořící o domácím násilí, nebo mladík tmavé pleti kritizující hnutí Black Lives Matter. Jiný bot současně analyzoval profily ostatních diskutujících a generoval personalizované odpovědi.

Celkem umělá inteligence napsala v diskuzní skupině přes 1 700 komentářů. Podle předběžných závěrů výzkumu byly jejich příspěvky zhruba třikrát až šestkrát účinnější než komentáře od skutečných uživatelů – měřeno právě podle systému „delta“, kterým Reddit oceňuje změnu názoru.

„Podle nás to nebylo v pořádku,“ reagovali na odhalení chatbotů moderátoři skupiny. Mnohem ostřejší reakce přišla ze strany samotného Redditu. Podle šéfa právního oddělení Bena Leeho švýcarští výzkumníci porušili pravidla platformy, etiku výzkumu a narušili i důvěru uživatelů: „To, co tým z Univerzity v Curychu provedl, je morálně i právně nepřijatelné.“ Společnost proto připravuje právní kroky.

Univerzita už oznámila, že výsledky studie nebudou publikovány a její etická komise zpřísní dohled nad podobnými projekty.

Celý případ znovu oživuje obavy z rostoucího vlivu umělé inteligence v digitálním prostoru. Například studie Kalifornské univerzity v San Diegu z března 2025 ukázala, že model GPT-4.5 od OpenAI dokáže přesvědčit 73 % lidí, že komunikují s člověkem. Že by takzvaná teorie „mrtvého internetu“, podle které většinu online obsahu generují roboti, už nebyla jen výmyslem nositelů alobalových čepic?

Móda, která se nedávno objevila v tureckých barber shopech, se během několika týdnů rozšířila i do dalších zemí. Trend odstartoval virální klip, v němž holič Ferhat Ceylan zkracuje klientovi řasy. Od té doby se na TikToku a Instagramu objevují další muži, kteří popisují, proč se rozhodli pro „maskulinnější vzhled“. Často zmiňují potřebu potlačit „příliš holčičí“ výraz a nechuť čelit nevhodným komentářům ostatních lidí. Informoval o tom web CNN.

Celý fenomén ale podle odborníků naznačuje hlubší kulturní posun. Profesorka genderových studií Meredith Jonesová z Brunelovy univerzity v Londýně dává trend do souvislosti s návratem konzervativních představ o mužských a ženských rolích. „Ve chvíli, kdy se společnost snaží znovu nastavit jasné rozdíly mezi pohlavími, můžou se i řasy stát vizuální hranicí, kterou je třeba udržet,“ říká Jonesová. A připomíná také případ amerického politika JD Vance, který – přestože je považovaný za hlasitého obhájce mužských práv – čelil spekulacím, že si maluje oční linky.

Zatímco někteří muži se nového estetického ideálu drží, jiní ho odmítají. Londýnský IT specialista Spencer Bailey, který má od přírody husté dlouhé řasy, říká, že si kvůli nim za poslední roky vyslechl nejrůznější poznámky – nikdy by je ale neoholil: „Zajímavé je, že to komentují to hlavně chlapi. Třeba moje žena má moje řasy ráda. Tak proč bych se jich zbavoval?“

Zdravotníci varují, že z estetického gesta se může rychle stát problém. Oftalmoložka Nicole Bajic z Cleveland Clinic upozorňuje, že řasy nejsou jen ozdobou, ale hlavně funkční součástí oka – chrání ho před prachem, větrem, sluncem i vysycháním. Odstranění brv může vést k podráždění, zánětům a vyššímu riziku infekce, obzvlášť pokud je zákrok proveden neodborně.

Řasy sice časem dorostou, odborníci ale přesto zdůrazňují, že ne každá módní vlna stojí za následování. Obzvlášť, když může vést až k návštěvě oční pohotovosti.

Rand Laycock dostal diagnózu Parkinsonovy choroby před 11 lety, těsně před 60. narozeninami. V průběhu let se jeho stav postupně zhoršoval. Přestože pravidelně užíval léky, třes v pravé ruce mu výrazně komplikoval jeho dirigentský život – hlavně ve stresu před koncerty. Pak se dozvěděl o hluboké mozkové stimulaci (DBS), metodě, při níž se do mozku zavádí elektrody napojené na baterii, která vysílá elektrické impulzy do oblastí řídících pohyb.

Operaci podstoupil na klinice v Clevelandu, kde mu speciální zařízení aktivovala programátorka Erica Hennigs. Společně implantát nastavili tak, aby se co nejlépe adaptoval přímo na Randovy konkrétní potíže. Po roce užívání základního stimulátoru se Laycock zapojil i do testování novinky – adaptivní hluboké mozkové stimulace (aDBS), která reaguje na výkyvy příznaků v průběhu dne automaticky a nepotřebuje tolik zásahů do ovládání zvenku.

„Znamená to pro mě méně starostí s přenastavováním zařízení i dávkováním léků,“ řekl Rand. „Třes téměř vymizel, kromě chvílí extrémního stresu. A moje pohyby jsou teď také mnohem plynulejší.“ 

Lékaři sice říkají, že zákrok není pro každého, Rand byl ale ideálním kandidátem. Díky tomu se těší na svou už 47. dirigentskou sezónu.

„Když mi před lety doktor řekl, že Parkinson není rozsudek smrti, že se v budoucnu najdou léky a technologie, které mi pomohou, věřil jsem mu. A splnilo se to! Teď mám v hlavě něco, o čem jsme tehdy ani neslyšeli. Vím, že operace mozku zní děsivě – ale pro mě to byla šance stát se znovu sám sebou.“

Moderátorka Thy uváděla na stanici CADA každý všední den novinky ze světa hudby. Měla sebevědomý, mladistvý projev a její vysílání posluchače bavilo. Postupně ale některým fanouškům začalo být podezřelé, že Thy nemá příjmení, profil na sociálních sítích a nikde není k nalezení ani její životopis. Když se spisovatelka Stephanie Coombes začala na svém blogu veřejně začala ptát, kdo Thy vlastně je, rozběhlo se pátrání. Informoval o tom web VICE.

Nakonec se stanice CADA, provozovaná skupinou Australian Radio Network, přiznala: Thy je hlas vytvořený pomocí AI, inspirovaný hlasem jedné ze zaměstnankyň stanice, který vznikl ve spolupráci s firmou ElevenLabs, tedy společnosti zaměřené se na vývoj pokročilého softwaru pro syntézu řeči. Projektový manařer ARN Fayed Tohme to na sociální síti LinkedIn stručně okomentoval: „Žádný mikrofon, žádné studio, jen kód a vibes.“

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Přestože v Austrálii neexistují žádné zákony vyžadující, aby rozhlasové stanice zveřejňovaly používání AI, mnozí si myslí, že stanice CADA vážně narušila důvěru posluchačů. Teresa Lim, místopředsedkyně Australské asociace hlasových herců označila postup za klamavý a zdůraznila, že důvěra veřejnosti v média stojí především na transparentnosti. Zároveň jako herečka asijského původu upozornila na i na další problém. Ten se týká zastoupení menšin: hlas Thy totiž vznikl podle skutečné ženy asijského původu, která pracuje v zákulisí ARN. „Existuje omezený počet asijsko-australských moderátorek, tak dejte příležitost jedné z nich.“

Vedoucí pracovníci rádia ve svém prohlášení tvrdí, že to celé byla jen zkouška nových technologií, která jim pomohla lépe pochopit, co všechno umělá inteligence dokáže – a kde naopak naráží. Připouštějí, že právě tahle zkušenost jim připomněla, jak důležité jsou ve vysílání skutečné osobnosti. Kritici ale upozorňují, že by mělo být jasně poznat, kdy na vás z médiích promlouvá člověk a kdy stroj – dřív než si na hlasy vytvořené AI všichni zvykneme.

Znečištění vod antibiotiky představuje podle vědců problém, protože může podporovat vznik rezistentních bakterií a zároveň narušovat účinnost standardních biologických procesů v čistírnách odpadních vod.

„Ukázalo se, že fotokatalýza je především vhodná pro nižší koncentrace látek, které mají velký biologický účinek i při nízké koncentraci a které se obtížně odstraňují jinými metodami, což jsou například antibiotika či endokrinní disruptory neboli hormonálně aktivní látky,“ řekl Jiří Rathouský z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR, kde vědci metodu vyvinuli.

Fotokatalyzátory jsou známé už od 80. let, ale jejich širšímu využití v praxi stále brání různé překážky. Vědci testovali různé typy znečištění a na základě výsledků sestavili přehled, podle kterého je možné vybrat ten správný fotokatalyzátor pro konkrétní znečištěnou vodu. Díky tomu se dá lépe odhadnout, jak účinné bude čištění v reálném provozu.

Vědci se při výzkumu zabývali i tím, zda je celý proces bezpečný. Potvrdili, že fotokatalyzátory samy o sobě nejsou toxické. Neuvolňují do vody žádné škodlivé látky a nebezpečné pro životní prostředí nejsou ani substance vznikající při rozkladu škodlivých látek.

Výsledky výzkumu publikovaly vědecké časopisy nakladatelství Elsevier a Americké chemické společnosti.

Většinou jde o mláďata, která se oddělí od matky a vyznačují se žalostným nářkem. Jiné zraní plovoucí trosky nebo odpad, častá jsou také zranění po střetu s projíždějící lodí, píše server Euronews.

„Když se podíváme na data za posledních patnáct let, tak vidíme, že každým rokem přibývá tuleňů, kteří se zamotají do odpadu v moři, většinou se jedná o rybářské sítě,“ říká van Dijk.

Nádrže v novém centru jsou uzpůsobené přímo tuleňům. Místo kohoutkové vody je v nich mořská voda, aby tuleni žili v co nejpřirozenějším prostředí.

„Je to dobré pro jejich srst. Mořská voda, i přes to, že je slaná, má některé vlastnosti, díky kterým se rány hojí rychleji,“ vysvětluje van Dijk.

Stanice World Heritage Centre nahradila Pieterburen Seal Centre ze 70. let. Stará se o tuleně z nedalekého Waddenského moře, které je chráněné organizací UNESCO a kde podle biologů žije asi 24 000 tuleňů.

Svoboda médií v Česku je podle RSF nadále ohrožena vysokou koncentrací soukromých médií v rukou několika málo vlastníků, mezi které patří Czech News Centre (Blesk, Aha!, Reflex), MAFRA (Mladá fronta DNES, Impuls, Expres) a Economia (Hospodářské noviny, Aktuálně). Naproti tomu se ale podařilo uchytit menším nezávislým médiím, mezi které podle organizace patří HlídacíPes nebo Deník N.

Reportéři bez hranic připomínají, že vláda premiéra Petra Fialy z ODS prosadila takzvanou velkou mediální novelu, jejíž součástí je i zvýšení televizního a rozhlasového poplatku, čímž podle RSF pomohla stabilizovat Českou televizi a Český rozhlas. Veřejnoprávní média ale i nadále čelí možnému politickému tlaku. Předseda nejsilnějšího opozičního hnutí ANO a expremiér Andrej Babiš například zveřejnil plán na sloučení médií veřejné služby. Český rozhlas a Česká televize jsou podle zprávy Reuters Digital News Report z roku 2024 nejdůvěryhodnějšími médii v Česku.

V žebříčku Reportérů bez hranic si pohoršilo Slovensko. Sousední země klesla z 29. na 38. místo. Od roku 2023, kdy se moci opět ujal premiér Robert Fico, vytváří vláda podle RSF nepřátelské prostředí vůči nezávislé žurnalistice. Organizace navíc připomíná, že stále nebyl odsouzen objednavatel vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Na potlačení svobody médií na Slovensku v březnu upozornila i Rada Evropy. Podle její výroční zprávy byl loňský rok pro slovenské novináře pohnutý, neboť vláda premiéra Roberta Fica začala prosazovat kontrolu nad veřejnoprávními médii a hrozí reportérům postihy.

V žebříčku RSF se tak jako před rokem první umístilo Norsko, nejhůř hodnocená zůstává Eritrea. Katastrofální je podle organizace situace v Palestině, která je v žebříčku na 163. pozici. Izraelská armáda v Pásmu Gazy zabila téměř 200 novinářů, zničila sídla médií a na enklávu uvalila déle než 18 měsíců trvající blokádu, uvádí RSF ve své zprávě. Izrael se propadl o 11 míst na 112. pozici.