Laurent Binet o své knize HHhH
Jedním z mnoha zahraničních hostů letošního mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy byl i francouzský spisovatel Laurent Binet.
Do Prahy si přijel se čtenáři povídat o své knize HHhH, za kterou mu byla ve Francii udělena prestižní Goncourtova cena za první román. Poněkud tajemný název HHhH skrývá přezdívku Reinharda Heydricha, která v překladu znamená Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Během Světa knihy Laurent Binet poskytl krátký rozhovor Karolíně Demelové.
Vaše první kniha byla inspirovaná pražskou legendou o Golemovi, ve svém posledním románu jste si vybral téma z české historie. Co vás na Česku tak přitahuje?
Nejdřív bych chtěl říct, že jsem překvapen, že znáte moji první knihu, protože historku o Golemovi třeba ve Francii mnoho lidí nezná… Musím říct, že už od svých 18 let jsem měl silný vztah k České republice a ke Slovensku, tedy k tehdejšímu Československu. Měl jsem tady přítelkyni a přátele, takže to je takové částečné vysvětlení mého zaujetí pro Českou republiku.
Vaše kniha HHhH zpracovává historické téma atentátu na Heydricha. Jak dlouho a kde jste sbíral fakta? Pomáhali vám při rešerších i vaši čeští přátelé?
Pomáhali mi jak Češi, tak Slováci a musím vyzdvihnout především roli své slovenské překladatelky, kterou už znám hodně dlouho.
Zmínil jste, že legenda o Golemovi není ve Francii moc známá – jaké je povědomí Francouzů o atentátu na Heydricha? Neměl jste pochybnosti o tom, jestli bude tohle téma pro francouzské čtenáře dostatečně zajímavé?
Musím říct, že atentát na Heydricha v Praze je známý mezi historiky, ale mezi širokým publikem nikoliv. Ale teď se díky mé knize stává čím dál tím známějším. Například nedávno na jedné francouzské rozhlasové stanici srovnával francouzský intelektuál atentát na Heydricha se zabitím bin Ládina. Což si myslím, že by před uvedením mé knihy na trh bylo jen těžko možné.
Naopak v Česku zná tuto část historie každý– nebál jste se při uvedení své knihy na český trh reakcí čtenářů?
Ne že bych měl vysloveně strach, ale měl jsem jisté obavy. Když ve Francii vyšel tenhle román, tak Francouzi, kteří o tomhle tématu nic moc nevědí, by mi nějaké ty chyby prominuli. Nicméně ano, je mi jasné, že Češi a Slováci, kteří tuhle historii znají, by mi chyby promíjeli méně.
Máte nějaké reakce českých čtenářů na svou knihu? Třeba právě upozornění na chyby?
Ano, mám nějaké připomínky, ale je to vysloveně v přátelském tónu, nikdo na mě není rozzlobený, že jsem něco spletl. Vícekrát mě upozornili na nějaké chyby, ale je to vždy v přátelském duchu a já jsem za ty připomínky rád.
Románové převyprávění historického tématu má v literatuře dlouhou tradici, ale vy jste si zvolil velice originální způsob zpracování. Jak jste dospěl k této formě?
Odpovědí na vaši otázku je struktura románu, který je tvořen kratšími kapitolami. Když píšete román, který vypráví o starší době, můžete si dovolit zaplnit díry, které máte ve svých informacích o historii, nějakou fikcí, ale právě tomu jsem se chtěl vyhnout. Takže ve chvílích, kdy jsem nevěděl nebo si nebyl jistý, jsem vždycky vyprávění useknul, což právě vysvětluje ty kratší kapitoly.
Je v české historii ještě nějaké téma, které vás zajímá natolik, že byste ho chtěl literárně ztvárnit?
Pro mě je celá historie jeden velký román. Těch témat je spoustu, inspiraci v historii hledám stále… Třeba historie o Janu Žižkovi by si zasloužila jeden román – mimochodem George Sandová o něm román napsala.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
