Klára Vlasáková: Minimální důstojnou mzdu nemají dvě třetiny zaměstnaných

Prvotní reakcí na částku, kterou spočítal tým expertů a expertek, je nejspíš porovnání s vlastní mzdou. Beru důstojné peníze, nebo ne? V Česku samozřejmě existuje mzda průměrná, mediánová a minimální. Jenže zatímco první dvě konstatují, jak si vedeme, a minimální mzda je výsledkem jednání tripartity, minimální důstojná mzda bere do hry důležitý element – výdaje. 

Čtěte také

Petr Holub: Proč je dobré míti zaručenou mzdu

V jejím jádru tedy stojí otázka, kolik by měl pobírat jedinec (alespoň s jedním závazkem – dítětem, nemocným rodičem nebo partnerem), aby zaplatil nutné položky jako bydlení nebo jídlo, zbylo mu něco na volný čas, a ještě něco ušetřil. 

Minimální důstojná mzda tedy netvrdí, že každý by měl létat na zahraniční dovolené, kupovat si drahou elektroniku nebo pravidelně jíst v restauracích. Její výpočet vychází z nutných výdajů plus předpokladu, že pracující by si mohli jednou až dvakrát za měsíc zajít do kina nebo do divadla, dvě až tři hodiny měsíčně věnovat sportu a jednou ročně vyrazit na dovolenou po Česku. 

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Odbory hazardují se svou pověstí

Dvě třetiny zaměstnanců a zaměstnankyň přitom na tuto důstojnou úroveň nedosáhnou. A to je překvapivě hodně. U mužů jde o 57 %, u žen 71 %. To je číslo, které lze přeložit třeba takhle: Skoro tři čtvrtiny zaměstnaných žen hrají každý měsíc ruletu, jestli ušetří spíš na jídle, oblečení nebo třeba volnočasových aktivitách pro děti. Pokud se rozhodnou, že na ničem z toho šetřit nebudou, neodloží si stranou nic nebo jen málo, a tím pádem nebudou mít v případě nenadálé situace kam sáhnout. 

Nezaměstnanost v Česku se podle Úřadu práce drží kolem 4 %, ale přesto se to nijak nepropisuje do celkové životní úrovně. Podle dat Českého statistického úřadu se totiž reálné mzdy (po započtení inflace) v Česku snižují devět čtvrtletí v řadě. 

Čtěte také

Petr Holub: Nezvyšujte minimální mzdu, raději snižte odvody

„Přestože reálné mzdy poklesly, zisky mnohých korporací i v uplynulém roce stoupaly,“ uvedla v tiskové zprávě politoložka Kateřina Smejkalová. „Prostor pro zvyšování mezd proto u řady zaměstnavatelů je. Příkladem by měli jít i veřejní zaměstnavatelé. Stát může výši mezd příznivě ovlivnit navyšováním minimální mzdy či stanovením mzdových kritérií ve veřejných zakázkách, dotačních programech apod. Ne všude ale lze dosáhnout zvýšení mezd rychle a v dostatečné míře, potom přicházejí na řadu další nástroje jako posílení a rozšíření bezplatných nebo dostupných veřejných služeb.“ 

Dřív, než to udělají extrémisté

S pozvolna se blížícími volbami do Poslanecké sněmovny lze očekávat, že v rámci stranického klání budou zaznívat provolání, kteří politici a političky to myslí s demokracií skutečně vážně a kteří si přejí provázanou a spokojenou společnost.

Klára Vlasáková|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Obvykle si tohle – alespoň proklamativně v debatách – přejí úplně všichni. Jenže zásadní bude, jak si jednotlivé politické strany poradí právě s ukazateli, podle kterých Češi a Češky chudnou. V Česku jsou západní ceny, ale ne západní mzdy.

Nedůvěra v demokracii přitom může začínat právě v tomto bodě. V uvědomění, že ani při běžné práci na plný úvazek se člověk důstojně neuživí. Nezbývá než doufat, že si téhle „maličkosti“ všimnou politici a političky dřív, než to udělají extrémisté.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka