Karel Hvížďala: Války, média a mentalita
Když začala v roce 1914 první světová válka, velká část občanů až infantilně důvěřovala svým vládcům. V Rakousku by si málokdo dovolil pomyslet, že otec vlasti František Josef by ve svých 84 letech povolal svůj lid do boje, pokud by říši neohrožovali zákeřní nepřátelé.
A Němci zase četli telegramy svého císaře carovi, v nichž bojoval za mír. Lidé tehdy pevně věřili, že došlo-li k válce, stalo se to jen proti vůli jejich státníků. Informace měly jen z novin, které podléhaly tvrdé cenzuře. Jejich mentalita byla naivní.
Čtěte také
Po 25 letech byla situace jiná: Bývalá takřka náboženská víra ve schopnost vlastních vlád z celé Evropy vymizela. Po roce 1939, konstatoval Stefan Zweig, neexistoval brzy respekt před žádným státníkem: „I nejobyčejnější francouzský metař se vysmíval Daladierovi a v Anglii postupně po jednání v Mnichově zmizela důvěra v prozíravost Chamberlaina.“
Mentalita byla pragmatická. V Německu byla po Versaillském míru, který byl vnímán jako pokořující akt, situace jiná. Pouze vzdělanější lidé hleděli na Mussoliniho a Hitlera s obavami. Poslušní Němci se chopili hrdě zbraní: poslouchali, ale nejásali. Již fungoval rozhlas a BBC šířila pohled na konflikty z druhé strany. Způsob myšlení, tedy mentalita Němců, začala mít trhliny.
Smajlíci
Po roce 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, je situace zásadně jiná: Evropa považuje Vladimira Putina za agresora a přirovnává ho k Hitlerovi.
Čtěte také
Vzdělanější Rusové se snaží uniknout do exilu a vůdce ze strachu před zhroucením nukleárního samoděržaví eskaluje nepřátelskou propagandu, válku i vnitřní teror. Mentalitu všech ovládá strach.
A to vše za situace, kdy díky novým komunikačním prostředkům jako jsou internet, sociální síť a algoritmy, emoce a gesta mají větší dopad na lidi než přesná slova, s čím si naše civilizace neumí poradit. Technologie jsou rychlejší než naše mysl a paragrafy. A tato skutečnost otevírá v Evropě velký prostor pro krajně extrémistická uskupení.
Zajímavější se stala pro řadu lidí včetně politiků snaha slovy bořit skutečnost a volají: Přece existuje alternativní pravda. Slova, která měla původně iniciační a identifikační funkci, mezi mnoha zvláště mladými lidmi nahradila již před časem hudba a dnes jsou to smajlíci. Ti nenutí stále více lidi přemýšlet: stačí jim jen nálepkování. Naše mentalita má pubertu. Pokud z ní nevyrosteme, začneme prohrávat.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
