Jiří Leschtina: Konečně máme památník na místě hrůz, odkud cesta Romů vedla jen do nebe
Památník holokaustu Romů a Sintů v Čechách, otevřený v Letech na Písecku, bezesporu bude důstojným pietním prostorem pro uctívání obětí strašlivých zločinů nacismu. O to naléhavějším, že stojí právě tam, kde byl za druhé světové války koncentrační tábor pro Romy, řízený českými úřady a střežený českými četníky.
Bohužel, památník bude připomínat ještě něco: téměř 30 let absurdních debat, v nichž polistopadové politické garnitury utápěly výzvy k vykoupení a zbourání vepřína, jenž v místech koncentráku vyrostl za komunistického režimu.
Čtěte také
A bude těžké či spíše nemožné vysvětlit příštím generacím, jak mohl demokratický stát dopustit, aby pietní akce u dřívějšího skromného pomníku, na nichž nechyběli politici vnímaví k utrpení romského obyvatelstva nebo zahraniční diplomaté, probíhaly v ovzduší smradu vyvěrajícího z velkokapacitního vepřína.
Samotná existence lágru v Letech byla ve společenských a politických debatách všelijak zlehčována od okamžiku, kdy o něm v roce 1995 začali psát západní novináři. Nejen extremisté všeho druhu, ale třeba také exprezident Václav Klaus tvrdili, že to nebyl žádný koncentrák, ale tábor pro osoby, které odmítaly pracovat.
Přestupní stanice na smrt
Proti našim popíračům ale vždy spolehlivě svědčila historická fakta: Letský tábor byl kárným pracovním táborem (nejen pro Romy) jen krátce do roku 1942.
Čtěte také
Pak do něj bylo podle nacistických rasistických teorií zavlečeno na 1308 romských mužů, žen, dětí a kojenců, z toho 380 jich zahynulo přímo v táboře. A přes 500 Romů skončilo v koncentračním táboře v Osvětimi.
Přímo pod dohledem českých protektorátních úřadů se tak Lety staly přestupním táborem na cestě do plynových komor. V duchu Hitlerova konečného řešení vítal vězně podle svědectví přeživších Romů sadistický šéf lágru Josef Janovský slovy: „Odtud vede jen cesta do nebe.“
Zpětně se jeví jako naprosto scestné argumenty politiků, kteří odmítali vykoupení a zbourání velkochovu prasat s tím, že by to stálo vládu, a tedy i daňové poplatníky stovky milionů.
Čtěte také
A jestliže nakonec Sobotkova vláda vykoupila v srpnu 2017 vepřín za 450 milionů korun, pak tváří v tvář obětem české genocidy romských spoluobčanů vůbec nejde o to, zda je to hodně nebo málo peněz.
Kolik nás přijde?
Tady je ale také na místě připomenout, že zásadní zásluhu na odstranění prasečáku má tehdejší ministr financí Sobotkova kabinetu Andrej Babiš, který přímo před pomníkem Romů v Letech slíbil, že na výkup prasečáku uvolní peníze.
A že tak Babiš učinil jen několik dní poté, co při návštěvě romské lokality ve Varnsdorfu vzbudil poprask, když označil za blbečky lidi, kteří označují tábor v Letech za koncentrák? A dodal: „To je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“
I tohle zapadá do bizarnosti dějů, které předcházely otevření Památníku holokaustu Romů a Sintů v Čechách.
A svým způsobem pokračováním absurdit jsou i některé jízlivé dotazy na sociálních sítích, kolik asi Romů se přijde do památníku poklonit svým předkům. Nejde přece ani tak o to, kolik přijde Romů, ale kolik přijde nás všech, a hlavně našich dětí. Vždyť i to je cesta k tomu, aby někdy v budoucnu znovu neožily běsy, které se skrývají v jakémkoliv zrůdném režimu.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
