Jan Fingerland: Až Peking zharmonizuje Hongkong

Takové vyústění není nemyslitelné, naopak je docela dobře možné.

Jan Fingerland: Začátek konce hongkongské revoluce?

• Upravit
• Smazat

V Hongkongu se něco děje. Pro vnějšího pozorovatele je zřejmé jen jedno: někdo se snaží ukončit vzpouru lidí za svobodu a demokracii.

Čtyřměsíční demonstrace proti zákonu, který by vydal obyvatele Hongkongu do rukou komunistickým soudům, se vyhrocují, a tak trochu to vypadá, že na tomto vyhrocování někdo systematicky pracuje – například nasazením anonymních mlátiček, které minulý víkend tyčemi napadaly lidi podezřelé z účasti na protestech.

Násilné činy některých účastníků demonstrací, jako bylo napadení a poničení styčné kanceláře Čínské lidové republiky, si lze docela dobře vysvětlit jako práce provokatérů, i když důkazy pro takové tvrzení chybějí.

Zkracování vodítka

Jisté je to, že Hongkong je objektem soustavné snahy o omezení jeho autonomie. A za druhé, že Peking v žádném případě nemůže připustit ani úplnou demokracii a de facto politickou samostatnost v Hongkongu, ani úspěšnou vzpouru obyvatel proti zkracování obojku, na kterém je enkláva nucena žít.

Jan Fingerland: Utloukání Hongkongu slovníkem aneb Mrtvý zákon je zatím jen u ledu

• Upravit
• Smazat

Vzpoura má někdy smysl. Několikatýdenní protesty obyvatel Hongkongu vedly k tomu, že kontroverzní zákon neprojde sněmovnou.

Současně je pravděpodobné, že ani Peking nebude chtít nasadit v Hongkongu Čínskou lidovou armádu, protože by se jednalo o velmi výrazný krok, který by měl negativní dopady na obraz Čínské lidové republiky, a potenciálně by mohl napáchat i ekonomické škody.

Šlo by samozřejmě také o porušení dohod uzavřených s Británií při předání Hongkongu v roce 1997, i když si nikdo nedělá iluzi o efektivitě vynucování takové smlouvy v situaci, kdy se mezitím Čína stala ještě vlivnějším hráčem a sama Británie se potácí zatížená vlastními problémy.

Pokud se tedy čínský komunistický systém bude cítit hongkongskými demonstracemi ohrožen, třeba už jen kvůli efektu „nákazy svobodou“, která by mohla přeskočit hranice do oblasti pevninské Číny, bude jednat – i za cenu vojenské intervence, nebo spíše jakési policejní akce, za pomocí jednotek, které v Hongkongu už stejně jsou. Škody způsobené tímto postupem bude chápat jako menší zlo než ohrožení podstaty své moci.

Pokud by se Peking odhodlal k riskantnímu podniku, mělo by to samozřejmě velké dopady na jeho vnitřní politický život a možná by to vedlo k dalšímu utažení šroubů, k němuž pod prezidentem Si Ťin-pchingem stejně dochází.

Kdo pomůže

Hongkong je předobrazem toho, o co Čína usiluje v globálním měřítku, varuje sinoložka Lomová

V Hongkongu coby autonomní čínské provincii pokračují masové demonstrace. Lidé jimi chtějí připomenout správkyni města Lamové, že parlament nesplnil jejich požadavky a definitivně nestáhl projednávání takzvaného extradičního zákona, který by umožnil vydávat podezřelé osoby z Hongkongu do Číny. „Čína se snaží postupně ovlivňovat globální uspořádání a čínští politici o tom otevřeně mluví. Hongkong je laboratorní ukázka toho, co se může stát i jinde,“ říká sinoložka Olga Lomová.

Vývoj v Hongkongu ovšem pozorně sledují i na Tchaj-wanu, který je na rozdíl od Hongkongu ostrovem, funguje jako samostatný stát a má i vlastní armádu. A přesto nebo právě proto s obavami hledí na to, jak jedná Čína. Ta by mohla invazi na Hongkong chápat jako vojenskou i politickou zkoušku na pohlcení Tchaj-wanu, jejž stejně označuje za své nelegálně odtržené území.

Prozatím tchajwanská prezidentka naznačila, že by mohla obyvatelům Hongkongu pronásledovaným za účast na demonstracích poskytnout azyl – a na ostrov jich už několik desítek skutečně dorazilo. V případě násilného zabrání Hongkongu by vlna odchozích byla mnohem větší, a asi nejen na Tchaj-wan.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Situace v Hongkongu v některých ohledech až tragikomicky připomíná Československo na konci července roku 1968. Mohli bychom mít o to větší pochopení pro jeho přítomná dilemata i potenciální potřeby, pokud by došlo k nejhoršímu scénáři. Soudě podle dosavadního jednání české politické scény vůči Číně, ale i české společnosti vůči žadatelům o azyl, asi by se naším hongkongským protějškům velké podpory nedostalo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu