Jak uzdravit trauma? Proč číst Etgara Kereta? A kdo se může přistěhovat do Izraele?

Jak se zbavit „dědičného“ traumatu

Severoameričtí indiáni prý před každým rozhodnutím mysleli na to, jak jím ovlivní sedm generací svých předků a sedm generací budoucích. Dnes o tom, že se životní zkušenosti, hlavně ty zraňující, přenášejí na další generace, ví své hlavně psychoterapeuti. O takzvaném transgeneračním přenosu traumatu u nás pořádá speciální semináře a workshopy Rafael institut. Jeden z nich se uskuteční už v září a povede ho psycholog a pedagog Marek Preiss.

„Pravděpodobně těch způsobů přenosu je více. A je to jak na psychologické úrovni, tak zřejmě na biologické úrovni. Je to na úrovni nějaké komunikace v rámci rodiny, různých vnitrorodinných záležitostí, které dítě často nechápe. A které vytváří třeba nějaké tajemství. A to tajemství je nesrozumitelné. A protože je nesrozumitelné, tak musí být „doplňováno“ nějakými fantaziemi, pomocí kterých to dítě si představuje, co se asi tak mohlo stát. A tyto fantazie zase něco s tím dítětem dělají. A něco dělají s klimatem v rodině. Takže takhle se to celé cyklí a přenáší dál. Ale těch způsobů přenosu bude více,“ vysvětluje Preiss.

Co tedy udělat pro to, abychom trauma nepřenesli na další generace? „Naštěstí žijeme v mírových podmínkách. Máme dostupnou psychologickou, psychoterapeutickou péči. Takže procesovat to trauma pomocí psychoterapie je asi to nejlepší, co se dá udělat. A ta představa je taková, že když se nám jako první generaci povede to trauma léčit, takže vlastně tím léčíme i ty další generace. Protože je pak snížená pravděpodobnost, že se to bude přenášet dál,“ dodává Preiss.

Jak se trauma projevovalo u přeživších holokaustu? A jak u dalších generaci? A čím se zabývá epigenetika? Poslechněte si celý rozhovor s Markem Preissem.

Autokorekt Etgara Kereta

Povídky pro chvíle, kdy skutečný život vypadá jako sen, nebo spíš jako noční můra. Tak charakterizoval poslední povídkovou knihu Autokorekt od izraelského spisovatele Etgara Kereta recenzent v The New York Times. Soubor 33 příběhů vyšel nedávno slovensky, takže si ho snadno mohou přečíst i Češi. Jana Boršková natáčela s Keretovou dvorní překladatelkou do slovenštiny a také s učitelkou hebrejštiny v pražských Lauderových školách Silvií Singerovou.

„Já jsem se s Keretovými texty setkala poprvé ještě v Izraeli, když jsem se učila hebrejsky na Hebrejské univerzitě. Keret byl i můj první autor, kterého jsem přeložila. To byla knížka Zrazu klope ktosi na dvere. Keret byl v té době na Slovensku neznámý a byla to moc hezká spolupráce,“ vzpomíná Singerová.

O čem je jeho nová kniha Autokorekt? „On je známý tím, že píše o tématech s lehkostí, má černý humor a někdy jsou v jeho příbězích i surrealistické prvky. U toho zůstal, ale tato nová kniha je taková aktuálnější. Reflektuje poslední období, které pro něj bylo dost těžké v tom, že mu zemřela maminka. A zároveň tam reflektuje i období korony, jak se svět zastavil a jak to prožíval. Takže je to kniha trochu temnější, ale zároveň v ní zachovává ten nadhled a lehkost a humor,“ dodává Singerová.

A jak úryvek knihy v jejím překladu zní? Poslechněte si celý rozhovor se Silvií Singerovou.

Tři čtvrtě století izraelského Zákona o návratu

Stát Izrael je země, do které se mohou kdykoli přistěhovat Židé z celého světa. A to díky takzvanému zákonu o návratu. Ten se vztahuje na všechny Židy, kteří mají židovskou matku, nebo osoby, které konvertovaly k judaismu. Právě to, jaké konverze Stát Izrael chce nebo nechce uznávat, je už delší dobu předmětem mnoha diskusí. Pokračuje Leo Pavlát.

„Zákon o návratu představuje jedno z klíčových právních ustanovení Izraele. Text o pouhých pěti odstavcích přijatý 5. července 1950 naplnil sen nesčetných židovských generací. S vědomím staletí antijudaismu, antisemitismu a tragédie šoa Zákon o návratu ustavil právo Židů na přistěhování do Izraele a jeho občanství jako záruku pro život ve vlastní zemi,“ říká Pavlát a dodává:

„Zákon o návratu původně neobsahoval definici žadatele, ale v praxi se jeho židovství posuzovalo podle tradičních náboženských kritérií – tedy podle židovství matky nebo konverze.“

Novelizace z března 1970 přinesla změnu. „Právo na přistěhování a izraelské občanství měli nadále Židé podle původní definice, kteří však nově nesměli být příslušníkem jiného náboženství. Zároveň zákon výslovně přiznal právo na občanství i jejich manželům, dětem a vnoučatům, i když sami nebyli považováni za Židy,“ vysvětluje Pavlát.

Jaké problémy současná šíře imigračního zákona přinesla? A bude zákon zpřísněn?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.