Ivan Bunin: Proklaté dny. Deníkové záznamy ruského spisovatele a svědka bolševické revoluce

Sám Ivan Bunin byl potomkem starého šlechtického rodu. Narodil se ve Voroněži v nepříliš bohaté statkářské rodině. Po absolvování gymnázia už ve studiu dále nepokračoval a pracoval jako novinář.

První básnickou sbírku vydal v roce 1891, po vydání povídky Taňka v roce 1893 se zaměřil také na prózu. Šířeji však zaujal až souborem symbolistických básní Listopad v roce 1901. Za tuto sbírku a překlad z Longfellowa byl v roce 1903 vyznamenán Puškinovou cenou.

Čtěte také

Naše okouzlení Ruskem bylo reálné. Nejhorší propadnutí této iluzi přišlo po roce 1945, míní historik

Už na konci 19. století se Bunin propojil s petrohradskou kulturní scénou. Na svých četných cestách se poznal s řadou dalších ruských spisovatelů. Se svou druhou ženou Věrou Muromcevovou podnikl cestu na Blízký východ. Na začátku 20. století pak navštívil Egypt, Palestinu, Indii, Cejlon, Turecko a Řecko. Zájem o východní nauky, zejména taoismus a buddhismus, se projevil v jeho filozofických textech, ve kterých psal o nebezpečí rozkladu civilizace.

Ivan Bunin se v Rusku postupně stával uznávaným spisovatelem, v roce 1909 získal opět Puškinovu cenu a byl jmenován čestným členem Ruské akademie věd.

Po bolševickém převratu v Rusku uprchl na Krym a v bělogvardějské armádě se věnoval protisovětské publicistice. O jeho smýšlení svědčí právě deník Proklaté dny.

V roce 1920 Ivan Bunin se svou ženou emigroval do Francie a do smrti pak žil v Paříži, přičemž v létě pobýval v pronajaté vile Belvedere v Grasse.

Také jeho další tvorba byla tematicky spojena s Ruskem a přinesla mu uznání jako nejlepšímu spisovateli první vlny ruské emigrace. Revoluci ani svému odchodu do exilu se však v dalších knihách už nevěnoval.

Radioknihu můžete poslouchat celé čtyři týdny.