Hongkongští demonstranti se brání hi-tech sledování. Lasery proti kamerám, hotovost místo „Lítačky“

Když před pěti lety naposledy propukly protesty v Hongkongu, psala západní technologická média často o aplikaci FireChat, pomocí které protestující komunikovali. Když se na jednom místě shromáždí hodně lidí, mobilní signál často nestíhá. FireChat umožňoval demonstrantům komunikovat i v takovém případě. Aplikace si umí vytvořit vlastní síť a uživatele se mohou hromadně propojit přes Bluetooth. Ne všechny technologie, na které se účastníci demonstrací spoléhali, ale byly tak sofistikované. Protesty si vysloužily přezdívku „deštníkové hnutí“, protože právě pomocí zdi z deštníků se demonstranti bránili proti granátům se slzným plynem.

Deštníky jsou znovu hojně vidět i při aktuálních protestech proti projednávanému zákonu o vydávání do Číny. Taktiky na vypořádání se slzným plynem mezitím demonstranti dovedli k dokonalosti. Když mezi ně přiletí granát, přikryjí ho dopravním kuželem, aby na chvilku zastavili šíření plynu, skrz díru na vrchu kuželu na granát nalijí vodu, která granát ochladí a pozastaví vznik nového plynu, a ve vzniklé pauze granát hodí zpátky mezi policisty. Místo FireChatu ale místní aktivisté přešli na Telegram.

Protesty se setkávají s agresivním odporem policie, jejíž příslušníci si čím dál častěji strhávají svoje identifikační čísla, aby byli hůře vystopovatelní v případě, že se na demonstrantech dopustí brutality. Účastníky akcí naopak bedlivě monitorují – ať už existujícími bezpečnostními kamerami, nebo pojízdnými, případně dokonce kamerami, které na tyčích nosí samotní policisté. Pro demonstranty je to v době, kdy se čínská vláda chlubí svými schopnostmi automatického rozpoznávání obličejů ve videu, pochopitelně děsivá představa. Statickým kamerám proto demonstranti často přesprejovávají objektivy. Proti těm přenosným našli obdobně elegantně jednoduchou zbraň. Svítí do řad policistů laserovými ukazovátky, která kamery (potažmo i policisty) oslepují. 

Podobně prostá je další taktika, ke které se demonstranti uchylují. V Hongkongu existuje karta, která se jmenuje Octopus a je něco jako pražská Lítačka. S Lítačkou můžete jezdit v MHD, chodit do knihovny, platit parkovné nebo třeba obědy ve škole. Funkce Octopus jsou ještě rozšířenější a obyvatelé Hongkongu ji využívají i na placení v obchodech a restauracích. Mary Hui, která píše pro americký server Quartz, si ale na počátku protestů všimla, že se najednou často tvoří fronty u automatů na lístky na hromadnou dopravu. Běžně je využívají hlavně turisté a místní spoléhají na Octopus, který je jednodušší a vyjde levněji. 

Demonstranti se ale obávají, že by záznamy z jejich karet mohly úřady využít k prokazování účasti na protestech. Přechází proto na tištěné lístky kupované za hotovost. Tak se jejich pohyb po městě stopuje hůře. „Záměrný návrat demonstrantů k hotovosti navzdory tomu, že si tím komplikují život, ukazuje, jaká úskalí přináší naše čím dál tím více bezhotovostní společnost ve sféře soukromí,“ píše Hui.

Když se před pěti lety začalo protestům přezdívat „deštníkové“, začali demonstranti na transparentech využívat symboliky různých kreslených postav. Nejčastěji takových, které jsou nějakým způsobem spojeny s deštníky, jako třeba Totoro. V jiných případech trochu volněji: smutný pokémon Pikachu má sklopené uši tak, že trochu tvoří oblouk deštníku, Batman shlíží na město a prostě si deštník drží. Třeba během aktuálních protestů začnou v narážce na laserová ukazovátka používat jako symbol Kyklopa z X-Menů, kterému z očí šlehá ničivý paprsek. S jejich úspěchem to ale v tuto chvíli, stejně jako v roce 2014, nevypadá valně.