Hluk ztěžuje orientaci čichem

Svět je přičiněním člověka stále hlučnější. Města, silnice, železnice, lodní doprava ale i těžba nerostů nebo provoz větrných elektráren zatěžují životní prostředí pestrou škálou zvuků různých frekvencí i intenzity. Hluk dostává živočichy nejednou do úzkých. Kytovcům těžce poškozuje sluch provoz lodních sonarů nebo zvuky provázející podmořský geologický průzkum. Například vorvaňovci prchají před hlukem z více než kilometrových hloubek k hladině tak rychle, že je postihne kesonová nemoc, na kterou mohou uhynout. Ptáci se v hluku moderní civilizace neslyší a jsou nuceni na sebe více „křičet“. Podobně jsou na tom i žáby, jejichž kvákání se ztrácí na pozadí civilizačního rámusu a které se proto ozývají vyššími hlasy, jež se nesou na větší vzdálenost.

K překvapivému zjištění došli vědci z University of Bristol pod vedením Andyho Radforda, kteří studovali život mangust jižních (Helogale parvula) v Jižní Africe. Ve studii publikované ve vědeckém časopise Current Biology zkoumali, nakolik hluk naruší reakci mangust na čichové podněty. Radford a jeho spolupracovníci tráví pozorováním těchto zvířat tolik času, že si na ně už mangusty zvykly. Šelmičky nemění své chování, ani když je od vědců dělí jen pár kroků.

Dobrý sluch a ještě lepší čich

Mangusty jižní čelí v přírodě mnoha přirozeným nepřátelům. K jejich odhalení jsou vybaveni velmi dobrým sluchem a ještě lepším čichem. Ten se uplatní například při nálezu čerstvého trusu šelem, které pro mangustu představuji smrtelné nebezpečí. Mangusta trus důkladně prozkoumá a následně se dostává do „stavu pohotovosti“. Je mnohem ostražitější a zdržuje blízko nory, kde se může před náhlým atakem snadno spasit rychlým útěkem.

Hluk však mangustám využívání informací získaných čichem znesnadňuje. Například v blízkosti rušných silnic nereagují mangusty jižní na varovný signál v podobě trusu šelmy s potřebným nasazením. Zvířata jsou zřejmě natolik vystresována hlukem dopravy, že trusu věnují jen malou pozornost. Nevykazují známky „stavu pohotovosti“ a nedrží se v bezpečné blízkosti nory. Jde o vůbec první příklad narušení čichem přijímaných informací u zvířat vystavených silnému hluku.

Pozdní reakce s fatálními následky

„Reakce mangust na známky přítomnosti predátora má přímý dopad na jejich přežití. Pokud se rozhodnou špatně, může to pro ně mít smrtelné následky,“ říká Radfordova spolupracovnice Amy Morris-Drakeová.

„Naše studie dokládá, že hluk může negativně ovlivňovat zpracování informací – v tomto případě informace získávané čichem, které jsou mezi savci hojně využívané. Pokud tedy chceme posoudit dopad lidské činnosti na živočichy, musíme brát do úvahy všechny smysly, kterými zvířata vnímají okolní svět,“ dodává Andy Radford.