Česko si připomnělo Jom ha-šoa. Proč mít přednášku v New Yorku? A jak vypadá státní znak Izraele?

Česko si připomnělo oběti šoa

Skoro 40 českých a moravských měst se symbolicky propojilo během čtvrtečního odpoledne. Na 24. duben totiž letos připadl Jom ha-šoa. Ten odkazuje na povstání ve varšavském ghettu v roce 1943 a připomíná miliony Židů, kteří zahynuli v době nacistického Německa. Ke čtení jmen obětí se mohl připojit kdokoli. V Praze natáčela Jana Boršková.

Čtení jmen tradičně organizuje Institut Terezínské iniciativy. Jeho ředitel Tomáš Kraus proto vysvětluje: „Pro mě to má dvojí význam. Jednak ten veřejný, protože náš institut samozřejmě se snaží celá léta připomínat památku obětí holokaustu, šoa.“

A dodává, že je to zároveň i jeho vlastní příběh: „Moji oba rodiče prošli tím šíleným peklem a jako naprostým zázrakem to oba přežili. Důležité je, že si to připomínáme nejenom my, ale že si to připomíná s námi společně celá veřejnost.“

První jména obětí na Mariánském náměstí přečetl primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda. Co to pro něj znamená? „Velmi zásadní věc. Jednak tím oživujeme vzpomínku nás, kteří to svým způsobem pamatujeme. Ale hlavně to otevíráme pro své děti a pro mladou generaci, aby viděli, jaká to byla hrůza, když se popravovali lidé za to, že se narodili jako Židé.“

A jak podle Tomáše Krause připomínat šoa do budoucna? Poslechněte si celou reportáž Jany Borškové.

O dějiny Židů u nás je v USA zájem, říká historička Cermanová

Unikátní příležitost nabízí Židovské muzeum v Praze nejrůznějším odborníkům na dějiny a kulturu československých Židů od středověku po současnost. Vypsalo totiž výzvu k podání přihlášek pro výroční přednášku v České národní budově v New Yorku. Ta se bude konat letos v listopadu, přihlášku je možné podat do konce května. Na podrobnosti se historičky z Židovského muzea Ivety Cermanové po telefonu ptala Noemi Fingerlandová.

„Je to především dobrá výzva i příležitost. Možnost prezentovat anglicky své téma, svůj výzkum ve Spojených státech v prestižním prostředí České národní budovy. Židovské muzeum v Praze spolu s americkou Společností pro dějiny československých Židů se rozhodlo tuto akci založit s cílem zviditelnit dějiny a kulturu českých a slovenských židů ve Spojených státech,“ vysvětluje Cermanová.

Dalším důvodem je podle ní „podpořit odborníky z České republiky, Slovenska i dalších zemí, kteří se tomu tématu věnují.“

Muzeum výzvu letos zveřejňuje už podruhé: „Loni nás velmi mile překvapil velký zájem, který akce vyvolala. Jednak u uchazečů o přednášku, dostali jsme 26 návrhů z osmi zemí světa. A jednak v New Yorku při akci samotné, kde bylo při přednášce zcela plno. Loňským vítězem se stal doktor Milan Žonca z Katedry Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a přednášel o židovském intelektuálním životě v pozdně středověké Praze,“ dodává Cermanová.

Podle jakých kritérii muzeum výsledného přednášejícího vybírá? A může historičku Ivetu Cermanovou na židovské historii ještě něco překvapit? Poslechněte si celý rozhovor.

Symbolika izraelského státního znaku

Většina evropských států má ve svém znaku erbovní zvíře. V případě Izraele je to trochu jinak. O tom, jak izraelský státní znak vznikl a jak reflektuje židovské dějiny, hovoří krátce před svátkem Dne izraelské nezávislosti Leo Pavlát.

„Krátce po vyhlášení Státu Izrael 14. května 1948 prozatímní vláda vyzvala k podání návrhů na státní znak,“ připomíná Pavlát a pokračuje: „Sešlo se 450 návrhů od 164 osob. Ve výběrové komisi zasedli i ministři a členové parlamentu, a jak svědčí dokumenty, rozhodování nebylo lehké. Mělo by být ve znaku sedm židovských hvězd na paměť sedmi dnů stvoření? Anebo spíše liturgií inspirovaný beraní roh šofar či palmový list lulav? Co výmluvné vyobrazení judského lva? A jaký text? Mír s Izraelem?“

Nakonec zvítězil „jako ústřední motiv sedmiramenný svícen bratrů Gabriela a Maxima Shamirových, i když i jejich návrh ještě doznal změn. Místo stylizované podoby sedmiramenného svícnu zůstalo u jeho historické podoby a z obou stran k němu přibyly olivové ratolesti, protože, jak tvůrci uvedli, ty ,jsou nejkrásnějším vyjádřením lásky židovského národa k míruʻ. Znak pak v základně dotvořil hebrejský nápis Izrael, to vše v modrobílé, pro judaismus tradiční barevné kombinaci,“ uzavírá Pavlát.

Jak se sedmiramenný svícen řekne hebrejsky? A jaký další význam může ústřední motiv izraelského znaku mít?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.