Harry Potter a rozpačitá církev
V tomto týdnu se dostalo do kin dlouho očekávané pokračování příběhů Harry Pottera. Šestý díl filmových adaptací slavných knih se jmenuje "Harry Potter a Princ dvojí krve" - a my se nyní zaměříme na otázku, jak se k němu postavily církve.
Harry Potter se stal fenoménem, který se nedá přehlédnout. Stejně jako Jára Cimrman nebo Peter Pan reálně neexistuje, a přesto ovlivňuje myšlení mnoha lidí. Jeho autorka J. K. Rowlingová vyvrátila několik mýtů, například ten, že mladá generace nečte knihy. Zatímco první díl byl ještě útlou knížkou, další pokračování mají tloušťku Marxova Kapitálu, a přece jdou na dračku. Psychologové, vydavatelé a obchodníci s uměním si kladou otázku, v čem spočívá tajemství tak neuvěřitelného úspěchu. Je to tím, že autorka je skvělá spisovatelka? Nebo se jí podařilo vyhmátnout něco, čím mladá generace žije?
Ať už je za "potterománií" cokoliv, zajímavé je podívat se, jak na ni reaguje církev. Je více méně rozpačitá. Hlavní hrdina sice řeší otázky dobra a zla - a stojí na správné straně - prochází přitom ale podivným světem kouzel a magie, která, kdyby je někdo přenesl do reálného života, zahrával by si s ohněm. V tomhle směru je Harry Potter jiný, než otevřeně zbožné Letopisy Narnie nebo skrytě křesťanský Pán prstenů.
Vyskytují se tedy logicky všechny možné reakce, od nadšených až po odmítavé. Co se týče posledního filmového zpracování, Vatikán zaujal vstřícný postoj s tím, že tenhle snímek je zatím nejlepší, neboť ukazuje boj dobra a zla, a také to, že vítězství nad zlem vyžaduje oběti. Američtí evangelikálové si Harryho také oblíbili. Mají ostatně v poslední době dobrý zvyk využít podobné příležitosti k nepřebernému množství debat. Tuto cestu zvolili s provokativní Šifrou mistra Leonarda nebo s vyloženě protináboženskou knihou Christophera Hitchense "Bůh není velký". Mimochodem, oběma tím pádem výrazně zvýšili prodej.
Je samozřejmě dobré, když se duchovní vyslovují k etickým aspektům vědy, politiky - a také umění. Horší je to v případech, kdy je provokace přímo vypočítaná na vatikánské hromy a blesky. Tak funguje například propagace zpěvačky Madonny nebo zmíněné Šifry mistra Leonarda. Harry Potter ale tenhle případ není. Jeho tajemná síla nespočívá v čárech ani zaklínadlech, ale v příběhu opuštěného sirotka, který se ocitne v říši divů, objeví sám sebe a najde přátelství na život a na smrt. A to jsou věci nepochybně pozitivní.
