Výzkum solných jeskyní v Íránu – 2. část
S doktorem Michalem Filippi z Geologického ústavu AV ČR jsme mluvili o výzkumu solného krasu v Íránu. Tentokrát přišla řeč na těžké podmínky, které na výzkumníky v solných jeskyních čekají.
Jak jste tamní výzkum prováděli? Určitě ta vysoká salinita prostředí může mít nějaký vliv na techniku, mluvil jste také o vysoké vlhkosti, která v jeskyních panuje.
Takové prostředí skutečně vyžaduje specifický způsob jeskyňářské práce. Začínali jsme jako studenti, měli jsme vybavení nuzné, šusťáky, tenisky, vybavení na fotografování a dokumentaci skoro žádné. S tím jak přibývalo smysluplnosti těch výprav a jejich cílů, tak jsme přibrali fotoaparáty, kamery, stativy a měřící přístroje a tehdy jsme zjistili, že je to opravdu prostředí agresivní a že je potřeba si dát pozor na každou kapičku. Když člověk postaví stativ někde v jeskyni ve slaném bahně, pak ho složí a vyloží venku třeba za tři dny, zjistí, že ho nerozšroubuje, protože všechny kovové části začaly ihned korodovat, všechny závity zatvrdly atd. Takže všechno bylo potřeba pečlivě balit do nepromokavých obalů, všechno po akci umýt, vyčistit – ale i tak jsme měli různé ztráty. Fotoaparáty, když se používají dva, tři roky v takovém prostředí, jsou zničené už jen vzdušnou vlhkostí, jež způsobí korozi kovových částí.
Je to velmi extrémní prostředí. Existuje tam nějaký život?
Kupodivu ano, život v solných jeskyních existuje. Bylo by zajímavé zmínit, že ta solanka, která jeskyněmi protéká nebo tam tvoří jezírka, je desetkrát slanější než voda v moři. Přesto i v tomto prostředí žijí živočichové. Nepozorovali jsme přímo nějaké rybky ani jiné jeskynní tvory ve vodě, ale jeskynní prostor obývají netopýři, žijí tam asi 3-4 druhy. Pohybuje se tam velké množství hmyzu. Ten samozřejmě přímo v kontaktu se solí je a evidentně mu to nevadí. Zjistili jsme, že v jedné jeskyni žili i vyšší obratlovci – jeden druh dikobraza, hlodavci atd. Někdy nám to působilo i problémy při výzkumu - člověk si třeba něco zapisoval, do overalu mu něco vlezlo a pak ho při pohybu kouslo. To samozřejmě příjemné nebylo, a tímhle způsobem jsme se obvykle s tamním hmyzem seznamovali. Byly to například deseticentimetrové stonožky, velké kobylky atd.
Jak dlouho vám oblečení a obutí v jeskyních vydrží?
Na průzkum jsme speciálně brali věci, které byly opotřebené a počítali jsme s tím, že po té akci, která trvá zhruba měsíc (ovšem v jeskyních jsme méně, v součtu 10-14 dnů), věci budeme muset zlikvidovat. Třeba takové pěkné nové pohorky vypadaly jak mnoho let používané. Všechny věci je potřeba potom vyprat. Když máte overal promočený solankou a ona vyschne, už ho potom nesložíte, to se jen zláme. Je potřeba jít do moře, tam ho vyprat sice ve slané, ale mořské vodě, a další den ho můžete znovu použít.
Jakou nejdelší domu v kuse jste strávil v jeskyni?
Rozhodně bych se tím nechlubil – strávil jsem v solném krasu v kuse 24-25 hodin. Pokud se ale zkoumají vápencové jeskyně, které mají desítky kilometrů, a bádání zrovna probíhá v jejich zadních částech, tam se potom pořádají akce na několik dní. Ale je pravda, že v solném krasu organismus trpí vlhkostí a dehydratací, v době, kdy tam jezdíme, hrozí přívalové srážky a velká dynamika pohybu sedimentů, nejen písčitých a štěrkovitých, ale i velkých klastů, takže je lepší se v solných jeskyních dlouhou dobu nezdržovat.
Co by taková přívalová srážka mohla způsobit?
Ta oblast je velmi suchá, a proto se tam vytváří minimální půdní pokryv, tj. je tam málo vegetace. Když přijde pěti nebo desetiletá srážka, což jsme už v jednom případě zažili, tak se stane to, že během čtvrt či půl hodiny se celý povrch pokryje vodou a následně všechna voda, postupně v malých stružkách, říčkách a nakonec jako mohutný tok nateče do jeskyně. To znamená, že několik desítek minut po srážce protéká jeskyní několik decimetrů i metrů vody, v šířce 20-40 metrů. Jeskyně se zatopí v některých místech až do několika metrů výšky. Když už tam člověk při dešti je, musí si najít místo, které leží nad touto vodou. Tato místa jsou ale zase vyřícená, takže tam zase hrozí řícení stropu. Rozhodně pobyt v jeskyni za deště příjemný není.
Jak vypadá obvyklý výzkum?
Až na to horko je výzkum v podstatě pohoda, člověk se pomalu plazí dopředu, protože většina částí jeskyní je nízká, má nízko strop. Sůl se rozpouští hodně do stran, takže se vytvářejí chodby široké, které se posléze zaplňují písčitým sedimentem a chodba se stěhuje do stran. Takže chodba je široká, nízká, člověk se plazí na místo, kde je něco zajímavého, třeba profil sedimentů, který je starý a může něco říci o vývoji jeskyně. Tam potom vyloží věci z futrálů, igelitů a hliníkových folií, utře si pot z čela, utře si ruce a začne fotografovat, odebírat vzorky do lahviček, psát si poznámky, pokud chce zajistit nějakou kvalitní a estetičtější dokumentaci, fotí na stativu s několika blesky, což je mnohahodinová práce.
Když se do některé z těch jeskyní vracíte podruhé, dá se říci, že už ji znáte, že ji máte zmapovanou?
Návraty do jeskyní jsme samozřejmě absolvovali, mnoho jeskyní jsme studovali opakovaně a známe je. Ale to zajímavé na solném krasu je, že návštěvy po roce, dvou, třech, pěti letech zaznamenají výrazné změny. U vápencové jeskyně je například vchod, pokud tam nenastane nějaké výjimečné řícení, desítky let stejný. U solného krasu se nám často stávalo, že vchod byl jiný. Ať už se tam uvalil kousek balvanu, sesunul svah či rozšířila se chodba do jedné strany. Průzkum je zajímavý i v tomto ohledu, protože díky fotografiím dokumentujeme rapidní změny v čase – u jednoho dómu byla po pěti letech koryta ve dně vymodelována úplně jinak, nebo tam byly nové závaly apod. Je zajímavé zmínit, že jsme právě v této souvislosti dělali výzkum, jak rychle opadává ze stropu sůl. V takovém dómku jsme si vybrali místo, natáhli jsme tam igelitovou plachtu, s tím že tam další rok změříme, kolik zrn, případně kamínků tam napadalo. A když jsme druhý rok přišli, vůbec jsme tu plachtu nemohli najít – byla celá rozdrbaná a zasypaná kamením. Ty změny v solném krasu jsou velké.
Jaký je význam vašeho výzkumu?
Jeho význam vidím osobně v tom, že popisujeme něco, co ještě nebylo zkoumáno. Ačkoliv by se mohlo zdát, že povrch Země už je důkladně prozkoumán, tato oblast Íránu je málo známá. Zkoumala se jen z několika málo ohledů (celková forma solných pňů, tektonika v místních vápencích), ale souvislost mezi povrchovými a podpovrchovými jevy nebyla dosud známa. Takže přinášíme poměrně dost nových a zásadních poznatků, které mohou být aplikovány na další oblasti ve světě. A pak je tu také otázka popularizace, prezentování výsledků ve společnosti. Když člověk bádá přírůstové křivky a rychlosti jevů, tak se samozřejmě může věnovat i fotografování, zjišťování zajímavostí o oblasti a prezentovat vše v knihách a časopisech.
