Zpívající ryba
"Zpívající ryba" vyvrací vžitou představu o rybách jako o mlčenlivých tvorech, protože dokáže nadělat pěkný hluk. Je ale pozoruhodná z více hledisek.
U pacifických břehů Ameriky, od Mexika po Aljašku, žije pozoruhodný tvor. Vědci mu dali jméno Porichtys notatus, ale proslul i pod jinými názvy. Tato nevelká a nijak zlášť vzhledná ryba si díky řadě drobných světelných orgánů na břiše vysloužila přezdívku "kadet", protože připomíná kadety amerického válečného námořnictva oblečené do uniformy se zlatými knoflíky. Častěji se jí ale říká "zpívající ryba".
Samečci zpívajících ryb si hloubí ve štěrku mořského dna hnízdo, do kterého lákají samičku svérázným "zpěvem". Svírají plynový měchýř speciálními svaly a vyluzují přitom hlasité hvízdavé zvuky. Jejich zpěv lidskému uchu příliš nelahodí, ale samičky neodolatelně láká. Připlouvají k hnízdu a na jeho strop nalepí několik stovek jiker. Sameček vajíčka oplodní mlíčím a matka hnízdo opustí. O potomky se postará otec.
Zpěv roztoužených samců láká kromě samiček i samečky uplatňující při námluvách jinou strategii. Tito samečci jsou menší, nezpívají a nestaví hnízda. Přiživují se na stavební aktivitě a pěvecké produkci svých soků. Proniknou do těsné blízkosti jejich hnízda a uvolní do vody mlíčí, které se smísí s mlíčím "zpěváka". Potomstvo plodí oba samečci, přičemž "mlčenlivý" sameček se po tření vytratí spolu se samičkou a ponechá své potomky v opatrování sokovi. Samečci zpívajících ryb tedy volí při námluvách dvě zcela protichůdné strategie, kterým jsou dokonale přizpůsobeni i tělesnou stavbou a funkcí vnitřních orgánů.
Větší "zpěváci" mají dokonale vyvinuty svaly přimykající se k plynovému měchýři. Jsou to nejrychlejší svaly, jaké byly u obratlovců nalezeny. Dokážou se smrštit až 200krát za minutu. Konkurovat jim mohou jen svaly, jimiž rozechvívá chřestýš chřestidlo na konci svého ocasu. Další zvláštnost "zpěváků" představují shluky specializovaných nervových buněk, které v mozku řídí "zpěv".
Drobní "příživníci" se velikostí, tvarem i zbarvením těla podobají samičkám, což jim zřejmě umožňuje proniknout nepozorovaně do blízkosti hnízda. "Zpívat" ale nemohou, ani kdyby chtěli. "Zpěvné" svaly napojené na plynový měchýř mají jen chabě vyvinuté a o tom, že by je dokázali rozkmitat děsivou frekvencí 200 kmitů za minutu, nemůže být ani řeč. Také "zpěvné" centrum v mozku jim zakrnělo. Zato mají "příživníci" silně vyvinuté pohlavní žlázy. Typický "příživník" je o polovinu menší než "zpěvák", ale velikostí pohlavních žláz ho výrazně předčí. "Příživníci" proto produkují více mlíčí a kompenzují si tak to, že se nemohou dostat do těsnějšího kontaktu se samičkou.
Na poměr "zpěváků" a "příživníků" má vliv hustota populace zpívajících ryb. Pokud je na daném stanovišti samečků málo, vyvíjejí se z nich "zpěváci". Ti nemusejí s dospíváním spěchat. Mají dobré vyhlídky, že se jim v nepříliš ostré konkurenci ostatních samečků podaří "zpěvem" nalákat k hnízdu samičku, se kterou zplodí potomstvo. Jakmile ale začne populace samečků houstnout, konkurenční boj se vyostří. V této situaci přichází ke slovu strategie "příživníků". Všude je dost "zpěváků", na jejichž úkor se lze prosadit.
Zvýšená hustota populace s sebou nese stres. Ve všeobecném "návalu" je život těžší, hůře se shání potrava a narůstá počet střetů. Nelze vyloučit, že právě hormonální změny spojené se stresem mohou v početné populaci zpívajících ryb spustit mechanismy, které odkloní životní dráhu některých samečků k "příživnictví".
Původně se zřejmě u zpívajících ryb vyskytovali jen samci "zpěváci". Teprve pod tlakem boje o samičku se vyvinula strategie "příživníků". "Příživníci" využili skutečnosti, že "zpěváci" pohlavně dospívají déle než samičky. Takové opožděné dospívání bývá velice časté právě u samečků, kteří budují pro odchov potomků náročná hnízda. Samci potřebují čas, aby dorostli. Větší tělesné rozměry jim skýtají výhodu při stavbě a obraně hnízda i při boji se soky. Také náležitý vývoj "zpěvných" svalů a "zpěvného" centra v mozku chce svůj čas. "Příživníci" nalezli vývojovou zkratku. Dospívají dříve a dorůstají menších rozměrů. Zaplatili za to neuplným rozvojem svého hormonálního systému a ztrátou "zpěvu". To je ale celkem přijatelná daň.
Příklad zpívajících ryb ukazuje, že přírodní výběr nevyústí pokaždé v jedno jediné optimální řešení. K jednomu a témuž cíli mohou vést různé cesty. A příslušníci jednoho druhu mohou být k těmto různým životním taktikám dokonale přizpůsobeni i svou tělesnou stavbou.