Život ve smečce
Moc, sláva a peníze - to je nejčastější motiv honby za výsadním postavením v lidské společnosti. Příroda ale měří úspěchy úplně jiným metrem. Nejvíc získává ten, kdo zplodí hodně potomků. V genech příštích generací bude úspěšný jelen nebo orel žít dávno poté, co bankovní konta bezdětného milionáře znehodnotí inflace, přepychová auta rozežere rez a slavná tvář zmizí z televizní obrazovky.
Pro živočichy je plození potomků ústředním bodem života. U zvířat žijících ve skupinách si vůdčí jedinci nejednou zajišťují úspěch v rozmnožování na úkor slabších. Zdaleka nejde jen o zápolení samců, o to, kdo se stane otcem dalšího pokolení. O potomky vedou krvavé boje i matky. Názorně to dokládá příběh dvou samic psů hyenovitých popsaný zoologem Hugo van Lawickem. Samice s mláďaty je u psů hyenovitých závislá na péči zbývajících příslušníků smečky. Nemůže na delší dobu opustit štěňata a živí se jen masem, které jí ostatní psi donesou z úspěšného lovu.
Ve smečce, kterou Hugo van Lawick pozoroval, vrhla vůdčí samice jménem Divoká mláďata přibližně ve stejnou dobu jako podřízená fena Andělka. O Divokou a její mláďata se psi starali s příkladnou péčí. Vůdčí fena se ale postarala o to, aby Andělka zůstala se štěňaty bez pomoci. Mláďata podřízené feny chřadla, ale ani to Divoké nestačilo a nakonec většinu Andělčiných mláďat povraždila.
Mohlo by se zdát, že vůdčí samice není ve svém výsadním postavení ničím omezena. U některých zvířat najdeme ale přesně opačný příklad. Pro samice paviánů bývá neustálý boj o udržení vůdčího postavení spojen s tak silným stresem, že u nich dojde k narušení plodnosti. Podřízené samice bývají v odchovávání potomků o poznání úspěšnější.
Tento příklad na první pohled postrádá logiku. Proč by se měli ti nejúspěšnější a nejsilnější obejít bez potomků? Vysvětlení je prosté. Tlupa paviánů je závislá na velmi těsné spolupráci. Pokud by se vyplatilo dosáhnout výsadního postavení za jakoukoli cenu, tedy i za cenu rozvratu spolupráce, znamenalo by to brzký konec každé paviání tlupy.
