Zamyšlení - 18.6. (Může nám být Milan Kundera ukradený?)

Jak známo, Milan Kundera odmítá svou poslední tvorbu vydávat česky, což byl jeden z motivů, který neznámý autor na uvedl na svou obhajobu. Z hlediska autorského práva se totiž dopustil krádeže.
Vrátím se teď víc než dvacet let zpátky do Francie. Zázrakem jsem poprvé a naposled získal výjezdní doložku, což jak pamětníci vědí, byla nutná podmínka pro cestu do tzv. kapitalistické ciziny. V Paříži jsem od známého českého historika Karla Bartoška, který tu žil v emigraci, dostal na cestu do Prahy čerstvý výtisk Kunderovy "Knihy smíchu a zapomnění". Román tehdy samozřejmě vyšel ještě v češtině a mou jedinou starostí bylo, jak ho dostat do Československa, aniž by ho bdělí strážci socialistické hranice objevili. Knihu jsem pochopitelně přečetl ještě v zahraničí, abych se po případné konfiskaci "závadné" literatury, nezbavil výsostného čtenářského zážitku.
Vzpomínám si, jak jsem si v duchu vymýšlel legendy, které bdělé státní bezpečnosti snesu na svou obhajobu, pokud by Kunderův román skutečně někdo na celnici u mne objevil. Strach z možného obvinění z podvratné činnosti střídal obavu, že Kunderův literární skvost skočí v knihovně nějakého plukovníka StB. Naštěstí pak ohmataný román dělal po mnoho let radost desítkám mých přátel a dodnes tuhle knihu opatruju jako klenot.
Tím samozřejmě chci říct jen jedno, že rozumím tomu, proč se milovník našeho zřejmě největšího literáta současnosti Milana Kundnery uchýlil k činu, který se puristicky dá nazvat pouze krádeží. Ano, samozřejmě jsem se na inkriminovanou internetovou adresu také podíval. Měl jsem strach jenom z toho, že ty stránky třeba dávno zablokovali, jak se např, stalo, když nadšení milovníci Harry Pottera umístili na internet amatérský překlad pátého pokračování této veleúspěšné materie Jackie Rowlingové.
Tohle téma ale má ještě druhou dimenzi. Stávám se i já a každý, kdo se ke Kunderovu textu na internetu dostane, také zlodějem? Smím číst román, o němž anonymní tvůrce webovských stránek sám upřímně doznává, že je pirátskou verzí. Nestává se každý, kdo je pouhým návštěvníkem zmíněných internetových stránek, také spolupachatelem krádeže autorských práv? Konec konců, je správné konzumovat ovoce, o kterém víte, že je kradené?
Literatura je uměleckou disciplínou. A umění, na to stačí selský rozum, je výsostně určeno publiku - bez něj má nulovou cenu. Každý člověk má přirozeně právo dožadovat se přístupu k uměleckým výtvorům. Pochopitelně s tou douškou, že za takový přístup se platí. A tady jsme u jádra sporu. Neumím francouzsky, nemám šanci číst originál, ale rád bych za českou verzi zaplatil. Nicméně, ta jaksi není na trhu. Jeden český milovník literatury tedy vzal právo na přístup k umění do vlastních rukou a vyzívá publikum k diskusi - chcete přestoupit spolu se mnou zákon, protože legální cesta ke Kunderově dílu v jeho mateřštině neexistuje?
A můžeme jít ještě dál, má Milan Kundera za tohoto stavu, kdy není schopen nebo ochoten českou verzi svých prací vydat, morální právo na autorskou ochranu? To se asi nejspíš vůbec nedozvíme, protože Kundera jak známo, se svou bývalou vlastí udržuje styky velmi sporadicky a více méně anonymně.
Čeká se teď ode mne rozhřešení. Kam až můžeme jít, na čí stranu se postavit. Je ale snadné na triviální otázku - je krádež trestný čin - odpovědět, ano jistě. To přece v tomhle specifickém případě není tak snadné.
Když jsem v totalitních dobách pašoval Kunderův román do Československa, riskoval jsem potíže jenom proto, že jsem chtěl umělecký skvost, na který nešlo tehdy u nás legálně dosáhnout, vlastnit. To snad konvenuje každému umělci, bez ohledu na disciplínu. Dnes jsem v situaci, kdy chci vlastnit Kunderovu "Identitu" a podobně jako v totalitním Československu se k ní nemůžu legálně dostat.
Pomůžu si citátem z jednoho Kunderova díla, kde hlavní hrdinka románu charakterizuje postavu svého šéfa, brilantního cynického vzdělance: "...Čím absurdnější tezi zastával, tím hrdější na ni byl, neboť vdechnout logický význam nesmyslným ideám vyžaduje velmi vysokou inteligenci..." Hádejte, kde jsem to opsal.