Za pichlavou krásou mexické přírody

Ferocactus cylindraceus
Ferocactus cylindraceus
Skupinka našich přírodovědců, kaktusářů, milovníků přírody a badatelských dobrodružných výprav byla v Mexiku. Chtěli zdokumentovat, nafilmovat, vyfotit a vůbec se potěšit kaktusy, ale i jinou mexickou květenou a také zvířenou nehostinných prašných náhorních plošin centrálního Mexika. Celou expedici zorganizoval RNDr. Karel Pecl. Ač je zoolog, jeho koníčkem jsou kaktusy.

Z jeho cestovatelských poznámek vybíráme následující citát:
Pro většinu odchovanců filmem Limonádový Joe jsou charakteristickými rostlinami Mexika jednoznačně kaktusy. Něco na tom je. Viděli jsme obry velké jako stromy, ale i malé drobečky, kteří se schovávali mezi kameny nebo dokonce zalézali pod povrch země. Takové miniaturní druhy najdete jen když kvetou, nebo když znáte přesné místo, kde je hledat. Ale i pak to není jednoduché, protože většina kaktusů je vyzbrojena trny, což zaznamenáte kdykoliv, zejména pak při focení kaktusů v dřepu či v pololeže. Když ovšem vykvetou, odpustíte jim všechna příkoří. Právě protiklad mezi silně vyzbrojenými těly a atraktivními květy je možná důvodem, proč mnoho našich lidí propadlo zálibě pěstování kaktusů.

O výpravě hovořili v Periskopu výše zmíněný RNDr. Karel Pecl z Písku, dále zoolog ing. Petr Lumpe z regionálního muzea v Mělníku a autor přírodovědných filmů a ornitolog ing. Michael Strnad z Chýnova.

Pouštní krajina severního Mexika

Viděli jste tolik druhů kaktusů ve volné přírodě, o tom se jiným může jenom zdát.
P. Lumpe: Bohužel jsme také viděli, jak kaktusy ubývají. Na jedné lokalitě se náš průvodce Igor Dráb snažil najít nějaké rostliny, kvůli kterým jsme tam jeli, protože to byla poslední lokalita jejich výskytu na celém světě. Našli jsme jednu jedinou poslední rostlinu, někdo je mezitím vykopal. Stejně smutně jsme dopadli i na některých jiných lokalitách.

Vždyť kaktusy jsou mexickou vládou chráněny.
K. Pecl: Rozhodně ne účinně. Viděli jsme jak se kaktusy válejí na hromadách sutě, když bagrovali silnici, prodávají se u benzínových pump aj. Když tu lokalitu zničí plošně kvůli nějaké stavbě, nezachovají ani semínka těch rostlin. Tím, že čeští kaktusáři nemohli vyjíždět za přírůstky do zahraničí, naučili se pěstovat ze semínek, a jestliže tady Petr říkal, že se některé z těch rostlin už ve volné přírodě nevyskytují, existují ještě v některých našich kaktusářských sbírkách v tisícových, dokonce desetitisícových počtech - právě díky této dovednosti.

Ferocactus echidne

V Mexiku existuje dokonce "kaktusová" policie a ve státě Nuevo León "kaktusové" vězení. Vysloveně pasou kteří kaktusy sbírají - i kdyby třeba jenom semínka. Na druhé straně tam mají některé zahraniční firmy licenci, že mohou kaktusy vykopávat a vyvážejí je za účelem prodeje. To je vládou akceptováno, trestáni jsou jen ti jednotlivci.

Dokument o expedici natočil ing. Michael Strnad. Jak se vám filmovalo?
M. Strnad: Být kameramanem na kaktusářské výpravě, a ještě k tomu ornitologem nebylo jednoduché. Musel jsem si poradit s prachem, se zvláštním světlem, které na poušti je, s úplně jinými barvami, než by člověk čekal. Máte něco natáčet , ale nemáte žádný scénář, pak máte kompars, který se chová jinak než byste potřebovali, a když už to všechno připravíte, a chcete natáčet, sedí všichni v autě a pískají na vás, že už chtějí odjíždět!

Máte nějaké kruté setkání s kaktusem?
K. Pecl: Musím říci, že tam je trnité snad všechno. Nevím, jak to Petr dělal, když se díval na ptáky, protože tam je opravdu potřeba dívat se hodně dobře na zem. A to ještě občas chodil v sandálech, to bylo úctyhodné.

Agave lechuguilla

Najdeme tam trnité akácie (Acacia greggii) a další trnité stromy, pak samozřejmě kaktusy, agáve. Je tam jedna potvora, Agave lechuguilla, která roste při zemi a vytváří rozsáhlé porosty, které musíte projít, když si chcete vyfotit některý kaktus. Jenže když na ní šlápnete, její střed se propadne a listy, které mají na konci trny, vám sevřou kotníky.

Pak je tam Opuntia tunicata, tu tvoří zhruba deseticentimetrové články, na nich jsou ale pěticentimetrové trny, jsou kónické a ještě mají háčky. Stačí se jen otřít o trn a hned se zabodne. Ten článek opuncie se navíc snadno ulamuje, tak se rostlina snadno rozmnožuje. Když kolem projde například šakal, odnese článek opuncie někam dál. Jenže pokud na ty trny šlápnete, propíchnou vám podrážku a zabodnou se do nohy. Večer jsme si trny vyndávali kombinačkami. Když potom moje žena po expedici prala ty plátěné boty, říkala, že mám v botě hřebík! Když se trn téhle opuncie, nedej bože, zapíchne do ruky, nejde vyndat, to lze odstranit jen s masem. Té rostlině říkají Cholla nebo také Jumping cactus, opravdu máte pocit, že jdete 30 cm kolem toho kaktusu a ten článek si na vás skočil.

Cholla - "skákající kaktus" (Cylindropuntia fulgida)

A ještě se žena divila, co to mám za maskáče - ale na nohavicích byly skvrny od krve, jak jsme měli nohy od kolen dolů propíchané trny. Pak si tam sedněte nebo klekněte a foťte kaktus!

M. Strnad: Nejenom, že píchají trny, na kaktusech píchá úplně všechno. Točil jsem tam jednu pěknou opuncii, tu klasickou, vějířovitou, má nádherné červené pupeny. Chtěl jsem je trochu srovnat a sáhl jsem na ně. To jsem neměl dělat. Bříško ukazováčku jsem měl plné trnů, které jsou tak malé, že ani nejsou vidět. A co nepíchá, je jedovaté. Karel by vám mohl něco říct o drobné kytičce, které tam říkají Mala mujer.

K. Pecl: "Zlá žena", Cnidoscolus angustidens, patří mezi pryšce a je pokrytá křemičitými ostny. Když se jí dotknete, ostny se ulomí a nejméně hodinu cítíte obrovskou bolest, jak když vás uštkne štír. Na předešlé výpravě jsem se o ní otřel předloktím a hned mi úplně zhnisala celá kůže a obnažilo se mi holé maso.

Mala mujer (Cnidoscolus angustidens)

Čemu se ty rostliny brání tolika trny?
P. Lumpe: Ono tam sice moc zvířat nežije, ale pokud by si některé chtělo na nějaké rostlině pochutnat, nemá moc na výběr, rostlin bez trnů je tam opravdu málo a jsou celkem brzy sežrány. Trny zastiňují rostlinu, často jsou velmi husté, takže brání odpařování vody z jejího povrchu. Z větších zvířat, které jsou schopny se tam uživit, jsme viděli snad jen kozy, ty vynikají tím, že dokážou sežrat opravdu všechno - a stejně se musejí některým kaktusům vyhnout. A nejspíš nežerou ani "zlé ženy".

K. Pecl: Ještě jeden kaktus by se pomstil dobytku, pokud by jej žral, jedná se o Opuntia nitrodasis. Kaktusy mají trny, ale tato opuncie má ostrůvky glochidů, takové jemné trnečky, kterých je tři sta na malém ostrůvku o velikosti tři milimetry. A když je velké sucho, glochidy se uvolňují, vítr je roznáší a dostanou se do očí. A třeba i dobytku nebo koním. Říká se tomu kaktusová slepota - opravdu mohou způsobit slepotu. A když se vám ty trny zapíchají do prstů, jediná cesta, jak se toho zbavit, je nechat to vyhnít.

M. Strnad: Kaktusy jsou dlouhověké rostliny, rostou velmi pomalu, mohou mít jen pár centimetrů, i když jsou staré již několik desítek let. Dožívají se více než sta let. Ferokaktusy nemají jeden trn, je to růžice trnů, které vyčnívají do stran a uprostřed je jeden dlouhý trn. Když trny odpadnou, vždy trčí nahoru a když na to šlápnete či při filmování kleknete či sednete, to jsou pak neradostné zážitky. Nejdříve slyšíte někoho jásat, že zase něco vzácného objevil - a pak je slyšet řev, že si někam zabodl trny.

K tématu bylo také publikováno:
Za tajemstvím upírů