Za Braunerovou do Roztok

22. červenec 2008

Život výtvarnice Zdenky Braunerové (1858-1934), dcery významného českého politika a právníka F. A. Braunera, je - a vlastně se už zásluhou Františka Kožíka stal - námětem na román. Důvodem není ani tak jeho epická jako spíše psychologická bohatost, odehrávající se v kontextu mezilidských vztahů.

Tato žena takříkajíc předběhla dobu, což neznamená, že žila mimo ni, spíše kdesi nad ní. A nejde přitom zdaleka o takové podružnosti, jakými se dnes zdají být její kalhotové sukně (jimiž na způsob George Sandové provokovala Čechy), a vlastně ani ne o její rozháraný, nenaplněný, úskalí moderní doby předjímající život citový. Přítelkyně a milenka, suplující navíc někdy matku a jindy zas učitele, jejímž životem prošla taková hvězdná jména české kultury jako Julius Zeyer, Vilém Mrštík, F. X. Šalda, František Bílek, Antonín Chittussi, Joža Uprka až po podstatně mladšího Miloše Martena či Jana Zrzavého (ať už v rolích milenců, nápadníků, obdivovatelů či "pouhých" přátel), nenašla v životě stálého partnera. Potenciální či uskutečněný vztah zřejmě vždy trpěl její dobově neakceptovatelnou samostatností, přirozeně podmíněnou vysokým intelektem.

Život Braunerové se odehrával převážně mezi Paříží a rodičovským sídlem v Roztokách u Prahy, jež byly v 19. století největším pražským letoviskem. V letech 1903-1904 si zde nechala postavit i vlastní ateliér ve stylu anglického venkovského domu, kde trávila léto, tvořila a přijímala časté a četné hosty z kruhů uměleckých i uměnímilovných. Nedávná rekonstrukce ateliéru umožnila vznik expozice jejího života a díla, úspěšně navozující atmosféru prostředí, které vytvořila na způsob samostatného uměleckého díla.

Plakát k výstavě Zdenka Braunerová

Zatímco ateliér je návštěvníkům otevřen každoročně od dubna do října, v sousedním Středočeském muzeu, sídlícím v prostorách roztockého zámku, se právě odehrává sezonní výstava věnovaná 150. výročí narození Braunerové (potrvá do 10. srpna). Chronologicky postihuje její osobní a profesní život především na základě studia její korespondence, zahrnuje však i skici, kresby a obrazy. Prostřednictvím edukativních textů dosvědčuje nepostradatelnou roli této ženy v českém kulturním životě přelomu 19. a 20. století. Připomíná například, že dlouhodobé malířčiny studijní pobyty v Paříži, které ji přivedly mezi takové umělce, jako byli Anatole France, Stephan Mallarmé, Auguste Rodin, Odilon Redon či Paul Claudel, přispěly k rozvoji česko-francouzských styků ústících v uskutečnění slavné Rodinovy výstavy v Praze. Stejně tak její úsilí o záchranu částí staré Prahy odsouzených k demolicím se ve své době stalo viditelnějším pendantem její vlastní umělecké tvorby, neboť Zdenka Braunerová je do dějin českého výtvarného umění nesmazatelně vepsána především jako malířka a grafička, byť se časem spíše než volné tvorbě věnovala drobnějším úkolům na poli dekorativních umění, inspirována svým zájmem o lidovou tvorbu. O významu těchto děl svědčí i mnohá evropská ocenění.

Zhlédnutí obou roztockých expozic snad umožní návštěvníkovi pocítit něco z duševního světa této nekonvenční umělkyně, zachytit dojem její přítomnosti umocněný zdejším hájem, jejž malovala, a třeba i potokem, v němž se ráno koupávala...

Související odkazy: Muzeum Roztoky
Galerie ženských osobností - Zdenka Braunerová

autor: Jaroslav Vanča
Spustit audio

Více z pořadu