Vzpoura včelích klonů
Jihoafrickému entomologovi Pere Krygerovi dělají těžkou hlavu včely. Tzv. kapské včely si osvojily skutečně podivné anarchistické manýry. Jejich dělnice se totiž vloudí do úlu běžných nezištných včel a začnou tam snášet vlastní vajíčka.
Ta nejsou na rozdíl od vajíček domácí královny oplozena spermiemi trubců a včelí vetřelkyně tak ukládá do vajíček svou kompletní dědičnou informaci. Včela, která se z takového vajíčka vylíhne, je dokonalou genetickou kopií dělnice, jež vajíčko snesla. Nemusíme se bát označit ji jako klon. Matematika příbuzenských vztahů je neúprosná. Včelí dělnice schopné přivádět na svět vlastní klony ztrácejí zájem o spolupráci a starají se sobecky jen samy o sebe. Nevylétávají z úlu za potravou, nepečují o potomky, nebrání úl před vetřelci. Celý den snášejí o překot vajíčka, ze kterých se budou líhnout další sobecké včelí dělnice. Domácí včely nic zlého netuší. Nedokážou odlišit vajíčka včelích vetřelců od vajíček své vlastní matky a o všechna se bez rozdílu pečlivě starají. Nakonec je úl plný příživnických dělnic, které se nechávají domácími včelami krmit a jako kukačky podstrkávají své potomky do péče svých hostitelů.
Je to neuvěřitelná situace. Hostitelské včely táhnou břímě stále početnější populace příživnických včel, což nemohou vydržet věčně. Během několika měsíců se jejich společenství zhroutí a zanikne. Cizopasným včelím klonům to nevadí. Když roh hojnosti náhle vyschne, opustí "vytunelovaný" úl a vydají se vyhledat nové včelstvo, jež by přivedly na mizinu. Kolotoč nových pokolení cizopasných kapských včel se nezastavuje, ale naopak nabírá na obrátkách. Ročně padne kapským včelám za oběť asi 100 000 úlů. Jejich nezdržitelná vlna už zalila území o rozměrech 400krát 200 kilometrů a včelí klony dorazily na hranice s Mosambikem. Nikdo si netroufne odhadnout, kde se tato pátá včelí kolona zastaví. Invaze včelích klonů narůstá do obludných rozměrů. Genetické analýzy prokázaly, že to jsou všechno potomci jedné jediné včelí dělnice.
