Vyznavači temnot
Největší termitiště afrického rodu termitů Macrotermes trčí do výšky asi sedmi metrů a obvod při základu měří přes patnáct metrů. Nadzemní část je jako z betonu a bez krumpáče nebo dynamitu ji nelze odstranit.
Udržet příjemné a dýchatelné vnitřní prostředí v takovém obrovském nedobytném paláci obývaném miliony jedinců představuje velký technický problém. Termitům i jejich symbiotickým houbám nejlépe svědčí teploty okolo 30 stupňů Celsia a téměř stoprocentní relativní vlhkost vzduchu, tedy prostředí jako v teplém skleníku. První starostí jeho obyvatel je proto plynulá dodávka vody. Termiti využívají zásob vody podzemní, ale protože její hladina může být v pouštních oblastech hodně hluboko, zásobovací tunely vedou někdy až 40 metrů pod povrchem.
Druhým problémem je regulace vnitřní teploty. Masivní stěny termitiště samy o sobě dobře izolují a omezují závislost na teplotě okolního vzduchu, jemnější regulaci však umožňuje vnitřní stavební plán "budovy". Pod samotnou střechou termitího úlu je prostorná dutina, tzv. podkroví. Z něho vedou všemi směry vzhůru větrací šachty do povrchových žeber nadzemní věže, kde se dále větví na soustavu jemných kanálků.
Na první pohled je zřejmé, jak tento systém funguje. Vzduch ohřátý metabolickou činností termitů a jejich hub stoupá obytnou částí hnízda do podkroví a odtud proudí do kanálků v žebrech, kde se ochlazuje. Těžší chladný vzduch se vrací zpět do sklepa. Žebra tedy fungují nejen jako chladič, ale i jako výměník plynů, jakési plíce termitího superorganismu.
