Vraždící surikaty
Sympatické africké cibetkovité šelmy surikaty byly přistiženy při velmi nepěkném zvyku. Infanticida, čili zabíjení mláďat, je u nich na denním pořádku. Dokonce i podřízené samice si často "vyšlápnou" na potomky "královen" surikatího společenství.
Infanticida je dobře známá například u lvů. Nový vládce harému lvic pobije mláďata svého předchůdce. Matkám, které přišly o potomka, se obnoví pohlavní cyklus a mohou znovu zabřeznout. Vůdčí lev si tak zajistí urychlené zplození vlastních potomků. Je to možná kruté, ale z hlediska lvího samce vrcholně účelné. Pozice vůdce smečky je vratká a i v říši zvířat platí, že co je doma, to se počítá. Rozsah, v jakém se infanticida uplatňuje u cibetkovitých šelem surikat, byl pro zoology přesto šokem.
Surikaty žijí v koloniích čítajících až 30 členů. Vyhrabávají si nory sahající i dva metry pod zem. Loví drobné živočichy, hmyz, nepohrdnou ani ptačími vejci nebo mršinou. Sem tam si zpestří jídelníček ovocem nebo šťavnatými hlízami.
Nápadným rysem života v kolonii surikat je vzájemná dělba práce. Přes den většina členů kolonie shání něco k snědku. Tahle pracovní šichta trvá až 8 hodin. Některé surikaty si ale najdou vyvýšené místo (obvykle kámen nebo kmen padlého stromu), odkud mají dobrý výhled, a věnují se hlídání. Jakmile se objeví nebezpečí, hlídka poplašným voláním varuje celou kolonii.
Podobně se dělí surikaty i o povinnosti spojené s péčí o mláďata. Když si potřebuje matka od dětí odskočit, střídají se v roli opatrovnic jak samičky, tak i samečkové. Samice surikat dokonce kojí cizí mláďata. Dominantní role v odchovu mláďat patří vůdčí samici, která je matkou zhruba 80 % všech odchovaných mláďat. Není žádným tajemstvím, že tento monopol udržuje surikatí "královna" velice nevybíravými prostředky a nezastaví se ani před zabíjením mláďat podřízených samic.
Etologové Andrew Young a Tim Clutton-Brock z University of Cambridge zjistili, že ani královny si nejsou životem svých mláďat jisté. Ještě před porodem se snaží, aby z jejího okolí zmizely všechny podřízené samice. Young došel k závěru, že královna ví velmi dobře, co dělá, a zřejmě chrání budoucí mláďata před smrtícím atakem svých "dvorních dam". Trvalo mu ale devět let, než tuhle domněnku dokázal.
V poušti Kalahari sledoval osudy 248 vrhů mláďat v šestnácti surikatích společenstvích. Zjistil, že šance mláďat na přežití dramaticky stoupá, když v tlupě není další březí samice. Jakmile se objeví v tlupě surikat druhá nastávající matka, klesá šance na přežití u mláďat z prvního vrhu na polovinu. Platí to dokonce i pro vrhy vůdčích samic. U Youngem sledovaných surikatích kolonií přišly "královny" o potomstvo celkem 16krát. Ve třinácti případech měla mláďata na svědomí podřízená březí samice. Young a Clutton-Brock opakovaně přistihli podřízené březí samice při tom, jak vynášejí mláďata královny z nory, aby je zabily a sežraly.
Výsledky publikované Youngem a Cluttonem-Brockem ve vědeckém časopisu Biology Letters hodnotí odborníci jako převratné, protože doposud považovali infanticidu za strategii uplatňovanou výhradně zvířecími vládci. Případ surikat prokázal, že to není pravda. Stejné poměry mohou vládnout i u dalších savců žijících v podobně uspořádaných společenstvech.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo