Vraťte se zdraví a krásní

7. duben 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Oblíbený sport na rekreacích - ping pong

„Ideální dovolená je ta, na které dostaneme se do nové krajiny, do nového příjemného prostředí, na které děláme věci, které v městě neděláme, ale přitom máme pohodlí a stravu, na něž jsme zvyklí."

Tato slova pronesl ve třicátých letech v jedné ze svých rozhlasových přednášek na téma dovolená doktor Vladimír Vondráček.

V té době jsme se teprve učili jak nakládat se svým volným časem. Důležitým impulsem přitom bylo uzákonění osmihodinové pracovní doby v prosinci roku 1918 a pak zákonné úpravy podmínek pro čerpání dovolené, přijaté o dva roky později.

Volný čas také významně ovlivnil přesun zaměstnanosti od zemědělství do průmyslu. V meziválečném období vznikají první cestovní kanceláře, které se zaměřují hlavně na Jugoslávii, ale v jejich nabídce byla i exotičtější místa jako Egypt. Podstatná část lidí, ale trávila své volno v tuzemsku.

Letní byty a tramping

Tématem dovolených se brzy po svém vzniku začal zabývat Československý rozhlas. U mikrofonu se střídali především lékaři, kteří se snažili připravit zejména městské posluchače na záludnosti venkova.

Takto to dělal například doktor Vladimír Vondráček: „V našich venkovských hostincích neumějí nic jiného než vařit vepřovou, telecí, hovězí, kuře a husu. Žaludky a střeva jsou pak orgány, které nejvíce na dovolenou doplácejí.“. I přes tato „nebezpečí“ byl český a moravský venkov nejčastějším cílem dovolené. Na venkov se jezdilo na letní byty. Letní byty fungovaly tak, že se domácí rodina odstěhovala na půdu a světnici přenechala za úplatu hostům z města tzv. letňákům či lufťákům.

Masivnějším hnutím, zejména kvůli finanční dostupnosti, se však stal tramping. „Někteří trempové si postupně stavěli objekty na víkendové přebývání, což byl zárodek chataření a chalupaření,“ vysvětluje historik Masarykova ústavu Martin Franc. Tento fenomén se naplno rozvinul až v šedesátých letech. Před tím jsme absolvovali období kolektivně organizovaných dovolených.

Výběrová rekreace

Dovolené na podnikových zotavovnách nejsou výdobytkem politického převratu v roce 1948. Základy k výběrové rekreaci položili už nacisté v období protektorátu: „Nacisté potřebovali získat si loajalitu zaměstnanců, kteří pracovali v průmyslu, a proto pro ně pořádali různé volnočasové aktivity,“ připomíná Martin Franc.

Po válce se staly odborářské dovolené opravdovým fenoménem. Jejich síla byla v tom, že dovolenou dostávali lidé za odměnu a navíc se na ní potkávali s lidmi z dalších profesí a různého postavení. Jedna věc ale byla podle historika France nedotažená: „Vybraný člověk se takové dovolené zúčastňoval samostatně, což rozbíjelo systém rodinného trávení dovolené.“

Chataření a chalupaření

Místem pro trávení rodinné dovolené, ale i volných víkendových dní se tak staly chaty a chalupy. Chalupaření, tedy vlastnictví kamenných domů, bylo na rozdíl od chataření zpočátku omezeno určitými zákonnými předpisy: „Zákon neznal pojem chalupa a nárok na chalupu – tedy na další druh bydlení měl v padesátých letech nárok pouze velmi omezený okruh lidí – umělci, vědci, veřejně činné osobnosti, funkcionáři a to bylo všechno,“ vysvětluje historik Martin Franc.

První chalupářské oblasti vznikly v Sudetech, kde se nepodařilo trvale osídlit všechny objekty po odsunutých Němcích. Chalupaření posílil také pokračující masivní odliv obyvatel z venkova a přinutil představitele místních samospráv k tomu, aby nebránili užívání prázdných objektů pro rekreační účely. Chataření a chalupaření je v mnoha podobách oblíbené i v současné době. Stejně jako cesty do zahraničí.

Zahraniční dovolená

Zahraniční dovolená pro nás byla někdy nedostupná z finančních důvodů, jindy z důvodů politických. Nejčerstvěji jsou v naší paměti zapsány peripetie spojené s výjezdem do západních zemí v době totality. Vzpomíná spisovatel Hynek Jurman: „Na jednom setkání brněnské pobočky svazu spisovatelů jsme probírali možnost zájezdu do Vídně. Dlouhé měsíce jsme vyřizovali výjezdní doložky a devizové přísliby a nakonec nám výjezd nepovolili. Národní umělec Jaromír Tomeček tehdy pronesl větu: A to by nešlo jako dříve, že by maminka spíš uvařila oběd, my sedli na vlak a jeli do Vídně, jak to bejvávalo?“ Možné to bylo až po otevření hranic v roce 1990, kdy začaly doslova nájezdy českých turistů do nejatraktivnějších míst Evropy.

Dnes se situace sice uklidnila, ale přesto u nás touha po zahraniční dovolené stále roste. Z údajů Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR vyplývá, že v roce 1993 cestovalo na zahraniční dovolenou 16% obyvatel České republiky, v roce 2000 to bylo necelých třicet procent a v roce 2011 už 40%. Přesto stále rádi kombinujeme pobyt v zahraničí s dovolenou na chatě či chalupě.

Příležitostí pro strávení naší dovolené máme tedy velkou spoustu. Možná vám při výběru letošní dovolené pomohou slova Dr. Vladimíra Vondráčka, která pronesl v rozhlasovém vysílání v roce 1938: „Dovolená, má-li býti pořádnou dovolenou, musí znamenat radikální změnu života, ovšem k lepšímu.“ Něco na tom asi bude.

autor: Petr Hladík
Spustit audio