Vrabci u nás a ve světě
Už více než jeden rok uplynul od výzvy sledovat našeho vrabce domácího, kdysi nejběžnějšího našeho pěvce, který z českých měst i vesnic mizí. Rozhodl jsem se sledovat naše vrabčáky od jara do jara, abych poznal, proč se tak děje.
Vrabci mizejí z lokalit, které člověk přizpůsobil svým potřebám a představám, a na potřeby ptactva ve svém okolí jaksi pozapomněl. Ptáci už nemají takový přístup k potravě jako dříve, dosud hojní jsou tam, kde se chová drůbež, a vrabci mají možnost přiživovat se nejen v době zimního strádání, ale také v době hnízdění, od poloviny března do srpna, do doby dozrávání obilí.
Ze svých cest po Spojených státech amerických a Brazílii mám zkušenost, co dokáže celoroční přikrmování ptactva. Za jedno století vrabci vysazení v New Yorku obsadili téměř celou Severní Ameriku a díky přikrmování v Central Parku na Manhattanu sídlí dodnes. I v městských aglomeracích se lidé tradičně obklopují původní přírodou, nevadí jim vysoké stromy kolem přízemních stavení, původní keře a živé ploty pro hnízdění i obživu ptáků. Krmnými zařízeními, kterých je v USA bohatá nabídka, dokázali přilákat nejen zrnojedy, ptáky živící se semeny, například velmi nápadné, oblíbené kardinály červené, kteří se stali stálými ptáky i ve velké části Kanady. Šarlatové tažné tangary, původní v tropech Jižní Ameriky, osídlily území až po hranici Kanady. Rozmanité druhy krmítek pro kolibříky přilákaly tyto milovníky sladkých květů až na Aljašku, také do pouští jihozápadní Kalifornie, kam se šíří aglomerace Los Angeles. Lidé v pohoří San Bernardino jsou závislí na zavlažování svého nejbližšího okolí, kde nechybějí lákavé květy ibišků a jiných keřů vábících kolibříky k opylování. Krmítka před okny, třeba jen na plotech zahrádky, lákají atraktivní nachové a rudoprsé hýly. Traduje se, že na jižní polokouli vrabci osídlili jen malou část Austrálie, Nový Zéland, Jižní Afriku a Jižní Ameriku jen po Amazonii. Avšak podle profesora na univerzitě v Rio de Janeiru Helmuta Sicka, znalce a popularizátora ochrany ptactva v Brazílii, se vrabci rozšířili z Argentiny až na severozápad Jižní Ameriky během 130 let. V roce 1906 bylo přivezeno 200 vrabců z Portugalska do jižní části Brazílie, neboť měli zamezit expanzi komárů spojené se šířením malárie. Vrabci se šířili k severu, za 70 let překročili Amazonku, v oblasti Manausu rovník až k severní hranici Brazílie, současně i celé východní pobřeží. Šíření malárie samozřejmě nezabránili, pro krmení mláďat živočišnou potravou si našli jiné, větší druhy hmyzu. Zásluhu mají na hubení některých druhů švábů, kteří v amerických tropech doprovázejí lidské příbytky.
Ale vraťme se k našim vrabcům. Dle mých zkušeností letní přikrmování obohacené živočišnými bílkovinami je nutné už v době krmení mláďat v hnízdech, počátkem dubna. Do rohu krmítka nebo šikmo seříznuté spodní části plastové láhve, malého plastového květináčku, jsem ptákům předkládal směs pokrmového ztuženého tuku s vločkami, drobky pečiva nebo šrotu. Ráno se první po rozednění objevují sýkory koňadry a modřinky, z budky vyletí přímo ke krmítku, později vrabci - u nich převládají samečci. Podobnou potravu tohoto typu, bílé pečivo namočené v tuku, konzumovali kosi. K tomuto způsobu přikrmování mne inspiroval opět běžný zvyk v USA předkládat ptákům, včetně hmyzožravých, směsi oříškové pomazánky, arašídové máslo, často velmi levné, pro zhotovení různých krmných směsí podle návodů zveřejňovaných v oblíbených ornitologických časopisech. Lehce dostupnou potravou jsou tam živé i sušené larvy potemníků. Tak dokázali Američané nezvykle rozmnožit několik druhů drozdů, kteří se stali národními ptáky několika států USA. Program ochrany těchto drozdů, hnízdících v budkách, odstartoval ornitolog, profesor University of Indiana v Bloomingtonu s jadrným českým jménem Vavřín Zeleny.
U mne byli počátkem května na krmítku pravidelnými hosty rodiče s mladými vrabci z prvého hnízdění a třepotáním křídel žadonili o potravu. Po opuštění hnízda mláďata, zpravidla ukryta někde v koruně stromu, volají své rodiče a později své rodiče neustále následují. Po několika dnech začne převládat v krmení vzletných mláďat otcovská část rodičů, samičky se věnují dalšímu hnízdění. Po opuštění hnízda je množství mláďat uloveno kočkami i kunami skalními. Rozhodně více než jedna polovina mladých vrabců se nedožívá samostatnosti. Učí se od rodičů, kde hledat potravu. Za tři týdny už si počínají samostatně, sbírají pohozené ovesné vločky, proso, drobky chleba; slunečnicová semena dokážou v zobáku zbavit slupek. Po vzoru rodičů a zkušenějších mláďat zaletují do kurníků, kde se učí unikat klofancům slepic. V tomto období může být pro drobné ptactvo kritický i nedostatek vody. Jako jejch zdroj vody mizí ranní rosa. Vrabci jsou i hubiteli vrtule třešňové, která způsobuje červivost třešní. Mušky, hlavně po dešti, usedají na listech a plodech třešní. Vrabci je dokážou sbírat, podobně jako sýkory, rehci, pěnice i sedmihlásci. V pozdním létě se mladí vrabci počínají sdružovat, aby společně hledali potravu. Křoviny kolem plotů, garáží, budov poblíž polí jim skýtají bezpečí. Hejna vrabců usedají na klasy obilí nebo prosa, které dozrává jako první. Pro vrabce nastává období hojnosti. I v době nabídky potravy na polích však dokážou vrabci vybrat krmítko brzy po rozednění. Přilétají mladí, i hnízdivci z okolí několika set metrů. Poblíž polí se s vrabci domácími sdružují do hejn i vrabci polní, kteří vyhnízdili ve stromových dutinách nebo v budkách v okolí. V době potulky mladí ptáci přepelichají. Jsou ještě místa na vesnicích s dostatkem obživy, kde se s přicházejícím podzimem vrabci shromažďují a sněmují v korunách listnatých stromů. U zimního zdroje potravy, kde byli přikrmováni, se zdržovali většinou v hustých korunách listnatých stromů v zahradě, kde využívali i sporých slunečných dnů. Jako nocoviště jim slouží krovy pod otevřeným přístřeškem a v sousedním továrním objektu na zpracování dřeva i hranice prokládaného řeziva.
Za nejkratších zimních dnů svoji aktivitu omezují na pouhých šest hodin. Do svých úkrytů zaletují po nasycení i během dne. Jejich omezenou aktivitu ovlivňují i hlavní zimní predátoři - krahujci, kteří se objevují denně v okolí. Peří hrdličky zahradní a vrabců pod smrkem pichlavým mohlo být pozůstatkem kořisti kuny skalní, která podle stop na sněhu byla také častým hostem. Tito predátoři, včetně toulavých koček, však podle mne nemají rozhodující vliv na úbytek vrabců; i když se během zimy počet vrabců snížil, stále, i v přejaří, krmeliště navštěvuje až dvacet vrabců při jediném nahodilém sčítání. Po významném oteplení v polovině března už lze pozorovat samečky vrabců, jak zpěvem, hlasitým čimčaráním, a nápadným chováním obhajují svoje hnízdní území a jiné vrabce, i samičky, zahánějí. U zdroje potravy však stále nacházejí společné zázemí.
