V Německu vzniká středověký klášter budovaný jako za starých časů
V Německu se dali dohromady historici, architekti, archeologové a dobrovolníci a rozhodli se postavit středověký klášter původním způsobem. Pracovní podmínky musí být stejné jako v 9. století, to znamená beze strojů, pláštěnek i bez kávy. Bude to trvat desítky let, ale budovatelé si chtějí udělat jasnější představu o době, jejíž letopočet začínal číslicí 800.
Co asi dělal středověký kameník, když jeho práci přerušil prudký déšť? Deštníky jsou na stavbě nepraktické a nepromokavé bundy ještě nebyly vynalezeny. „Oblékl si plstěný kabátec,“ říká v rozhovoru pro magazín Spiegel Bert Geurten, který chce vybudovat pravou klášterní obec přesně tak, jak se kdysi stavěla.
Na Geurtenově stavbě jsou v deštivých dnech opravdu k dispozici plstěné kazajky – bude se stavět nedaleko Messkirchu v Bádensku-Württembersku mezi Dunajem a Bodamským jezerem, kterým protéká Rýn. Karolinský klášter má od příštího roku vznikat jen s pomocí technik a materiálů běžných v 9. století, kdy vládl císař Karel Veliký.
Porýnský stavitel, kterému je 62 let, sní o tomto plánu už dlouho. V mládí ho zaujal model kláštera ve švýcarském Sankt Gallenu na výstavě v jeho rodných Cáchách. Plán z 9. století ukazuje ideální klášter, jak si ho představoval opat Haito z Reichenau. Ten předal své výkresy kolegovi Gozbertovi ze Sankt Gallu, který vedl klášter mezi lety 816 to 837.
Bylo tam všechno, co musí být v klášterním městě, počínaje kurníkem a konče kostelem pro dva tisíce věřících. Dohromady to mělo být 52 budov, které nebyly nikdy postaveny. To se má změnit na jaře příštího roku, kdy vozíky tažené voly začnou navážet první kameny na staveniště nedaleko Messkirchu. Stavba má být hotova kolem roku 2050.
Náročný projekt není myšlen jako turistická atrakce, ale jako puntičkářský vědecký podnik, na který bude dohlížet dvanáctičlenná komise odborníků historiků, architektů a archeologů. Budou mít za úkol radit řemeslníkům a zároveň se učit z jejich zkušeností. Dovědí se přitom, jak lidé stavěli své domy, jak si připravovali jídlo nebo šili své šaty. Experimentální archeologové například zjistili, že lněná zbroj poskytuje stejnou ochranou jako kevlarové vesty, jak se vařilo pivo v době bronzové a jak se brousilo ostří v době kamenné.
Deváté století je velmi zajímavé, ale z té doby se zachovalo jen málo dokumentů. První stavbou klášterního města bude malý dřevěný kostel. Tehdejší řemeslníci se nechtěli vzdát bohoslužeb, než bude hotový kamenný chrám, a proto si nejdříve postavili dřevěný, který jim sloužil, dokud nebyla o desítky let později dokončena nádherná kamenná budova.
Vozíky se stavebním materiálem bude tahat hinterwaldský skot, který se nejvíce podobá zvířatům z doby Karla Velikého. Těžké středověké podmínky nebudou platit jen pro dělníky. Návštěvníky půjdou z parkoviště na staveniště dlouho pěšky, a když budou mít hlad, v klášterním městě bude jídelníček z 9. století. Brambory byly samozřejmě neznámý pojem, o kávě nemluvě. K jídlu budou jen potraviny, které vyrostly nedaleko staveniště.
Příklad burgundského francouzského hradu Guédelon ukazuje, že se tím návštěvníci nenechají odradit. I tady stavitelé budují středověkou pevnost původními postupy a místo přiláká rok co rok statisíce lidí, kteří se často vracejí, protože chtějí vidět, jak stavba pokračuje. Bert Geurten doufá, že jeho klášterní město čeká stejný úspěch. Projekt dostal do začátku milion eur od města Messkirchu, Bádenska-Württemberska a Evropské unie, ale to bude stačit jen na prvních pět let. Pak už by se měl financovat sám.
Úsporný rozpočet znamená, že i platy řemeslníků budou nízké – jejich čistý příjem bude 1200 eur měsíčně. Pracovní doba se bude také lišit od současných doporučení německých odborů. Pracovat se bude od 2. dubna, kdy měl Karel Veliký narozeniny, do svatého Martina, což je 11. listopadu. Během těchto osmi měsíců bude volný jen jediný víkend. Roční nájem se ve středověku vždycky platil na svatého Martina a zimní přestávka trvala do dubna, kdy se natolik oteplilo, že se mohlo se začít pracovat.
Navzdory těžkým podmínkám nemá projekt nouzi o žádosti o práci. Už teď se přihlásilo 85 kameníků, kteří se těší, až se do toho dají vlastníma rukama, a totéž platí o kovářích, kteří už nechtějí dělat kýčovité podkovy pro turisty. Všechny nástroje musí být vyrobeny v jejich kovárně. Celé staveniště bude mít dvacet až třicet stálých zaměstnanců, které doplní dobrovolníci. Zájem projevuje spousta lidí od pilotů dopravních letadel po učitele. Jeden uchazeč dokonce poslal žádost na svitku pergamenu a ve středověké němčině.
Než bude do klášterního kostela zasazen poslední kámen, uplyne asi čtyřicet let. Iniciátor projektu Bert Geurten nepočítá s tím, že bude tou dobou ještě naživu, ale to mu nevadí. „Chtěl bych mít jen v kryptě hrob otce zakladatele,“ říká zvesela, „a pak mohou přijít lidé a zapálit mi svíčky.“
