Tisíce ptačích koncertů

28. únor 2002

Lze snoubit na první pohled dva tak rozdílné zájmy, jako je příroda a elektrotechnika? Životní příběh Pavla Pelze, autora unikátní sbírky nahrávek hlasů ptáků, žab, savců a hmyzu, dokazuje, že z dětských snů a zálib se může vyklubat krásné životní poslání.

Dětský sen o zelené kamizole

Od chvíle, kdy pořídil první nahrávku ptačího zpěvu, uplyne letos již pětačtyřicet let. Ale jak už to dvacáté století umělo zařídit, dráhu lovce s mikrofonem Pavlu Pelzovi přisoudila tak trochu i souhra náhod. V dětství snil o tom, že bude lesníkem. Ostatně krajina jižních Čech, kde se narodil, je v tomto směru nadmíru inspirativní. Do školní lavice ale Pavel Pelz poprvé neusedá v rodných Českých Budějovicích, nýbrž v Brně. Ani tady mu však zelená kamizola nedává spát, přihlásí se do skautského oddílu a volné dny tráví v lesích.

Vítězí elektrotechnika

Válka touhám nepřeje. Alespoň ne těm ušlechtilým. V době, kdy svět zachvacují plameny válečného konfliktu, neproniká Pavel Pelz do tajů lesnického řemesla, ale začíná studovat na brněnské elektrotechnické průmyslovce. Mimo moravskou metropoli ho rodiče studovat nepustili. Netrápilo mě to, elektrotechnika byla další moje hobby , říká dnes. Než válka skončí, stráví dva roky v Hamburku, kde je totálně nasazen. A záliba v elektrotechnice začíná vítězit nad dětským snem o útulné hájovně utopené v hlubokých lesích. Poté, co vystuduje elekrotechniku i na vysoké škole, je rozhodnuto. Nějaký čas pracuje v projekci, nakonec si ho ale přitáhne Praha: práce v akademii a dívka, se kterou se ožení a v hlavním městě natrvalo usadí.

Ráno v lese, odpoledne v akademii

Ale ptačí zpěv se ozývá i tady. A mladého vědce láká přenést si kus fascinující přírodní scenérie i do obývacího pokoje pražského bytu. Poté, co se v tehdejším Československu objevují první magnetofony, už ví, k čemu je použije: k lovu ptačího zpěvu. Pro Teslu Liberec dokonce první aparáty zkouší a pomáhá s jejich vývojem. K dokonalosti při pořizování nahrávek mu pomáhá tehdejší hit - magnetofon "Uher", který do socialistického tábora propašoval ze Západu jeden lodník; o dnes už legendárním magnetofonu "Nagra" si nechává Pavel Pelz pouze zdát - stojí totiž tolik, co v té době osobní automobil. Technika ale tolik důležitá není. Bez citlivého vnímání zvuků, mimořádné hudební paměti, která mu pomáhá rychle určit původce zpěvu ukrytého kdesi v hustém větvoví, a obrovského zapálení by ani sebelepší přístroj mnoho nesvedl. Nahrávání jsem podřídil všechno. Často jsem vstával ve čtyři hodiny ráno, vyrážel za Prahu a nahrával. Potom rychle do akademie a odpoledne třeba zase do lesa , vzpomíná. Lovu ptačího zpěvu obětoval i většinu dovolených.

U rybníka v přírodní rezervaci Velký a Malý Tisý

Dřevorubci utekli před "diverzantem"

Magnetofon, mikrofon, sluchátka, parabola: to jsou "zbraně", s nimiž Pavel Pelz už téměř půl století vyráží na lov zvířecích hlasů. Je to jen těžko uvěřitelné, ale tato nevinně vyhlížející výbava ho ještě před pár lety dostávala do řady kuriózních situací. V minulém režimu byl člověk, který se po lese procházel se sluchátky na uších a s parabolou v ruce, okamžitě podezřelý , říká. Výjimkou prý nebyla ani policejní hlídka, která se za domnělým "špionem" ostražitě plížila. Na Českomoravské vrchovině jsem jednou ráno, ještě za tmy, vystrašil dva dřevorubce natolik, že odhodili veškeré nářadí a utekli, natolik byla společnost zasažena paranoidními teoriemi o špionech a diverzantech , vzpomíná dnes s úsměvem.

Takto vypadá grafický záznam zpěvu slavíka modráčka převedený do oscilogramu

Místo puštíka "volal Londýn"

Nebyla to však schopnost obrnit se proti lidské hlouposti, co Pavlu Pelzovi umožnilo shromáždit unikátní kolekci hlasů přírody. Na otázku, jakou vlastností musí být nadán člověk, který hlasy obyvatel ptačí říše zaznamenává, odpovídá rozhodně: trpělivostí, a to pořádnou ! Několikahodinové čekání na okamžik, kdy se podřimující pták probudí a spustí svůj koncert, dokáže prý zhatit jedno krátké nastartování motorové pily. Hlasy orlů u hnízda na Slovensku zase mohou provázet tryskáče. A vzácnému zedníčkovi skalnímu ve vápencových skalách Slovenského krasu udělají nechtěný doprovod "chalani" na motorkách. Hlas puštíka ve věži jednoho venkovského kostelíka pro změnu kdysi přehlušil rádiový signál "Volá Londýn" se známou znělkou britského rozhlasu. Kostelník v malé přístavbě kostela asi dodnes netuší, že zakázanou stanici onoho večera neposlouchal sám.

Největší ptačí orchestr

První nahrávky začal Pavel Pelz pořizovat v roce 1957. Asi deset let se fonotéka rozrůstala, aniž by její autor ztrácel přehled o tom, kolik nahrávek vůbec obsahuje. Jaký je jejich počet nyní, neví. Troufám si tvrdit, že mám k dispozici nahrávky prakticky všech druhů našich ptáků, žab i savců , říká dnes osmasedmdesátiletý autor. Za milovanými ptačími hlasy vyráží Pavel Pelz nejen do českých lesů a luk. Unikátní nahrávky pořizoval na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Jugoslávii či v Bulharsku. Rájem pro lovce zvuků byla Dunajská delta v Rumunsku. Natáčel i v Řecku a v Turecku. Právě tady získal hlas, který ve své sbírce řadí k nejvzácnějším: v jednom z horských průsmyků ve výšce 1800 metrů se mu podařilo zachytit zpěv iranie bělohrdlé, což v překladu do běžného slovníku označuje bělohrdlého slavíka. V Německu ho pořádně potrápili jeřábi popelaví. Šest let mi trvalo, než jsem pořídil kvalitní záznam jejich troubení v rozsáhlých močálech a bažinách Mecklenburska , vzpomíná Pavel Pelz, kterého znají i němečtí myslivci, pro něž vydal dvě cédéčka. Za šťastnou náhodu považuje setkání s kamzíkem na Pradědu. Před východem slunce jsem čekal na lindušky, a když se rozplynula ranní mlha, stál přede mnou kamzík , popisuje vzácné chvíle.

V rezervaci Velký a Malý Tisý u Třeboně natáčel Pavel Pelz i v roce 2001. Sluchátka a parabola ho ještě před pár lety pasovaly do role "špiona a diverzanta"...

Se sílícím hlukem, který zamořuje města a krajinu jako jakýsi akustický smog, je stále těžší slyšet hlasy přírody nerušené, spíše v něm zanikají. To však lidé příliš nevnímají. Jejich sluch není vycvičen, aby automaticky vybíral zvuky, o které stojí. Proto i městská vycházka Pavla Pelze vypadá jinak než u obyčejného člověka, který rozliší nanejvýš zvonění tramvaje od klaksonu nervózního taxíku, prodírajícího se davem na přechodu pro chodce. Představte si hluk, jaký prakticky neustále panuje na pražském Můstku. Sluch, který je vycvičen, dokáže ale i z této hlučné městské kulisy vybrat ptačí zpěv. Jednou mě takto sluch například navedl na střechu jednoho z rohových domů, na níž zpíval rehek , popisuje.

Hlas pro tento den

Tisíce nahrávek, které Pavel Pelz shromáždil, v archivu rozhodně neleží. Na naléhání veřejnosti založil v roce 1991 edici Biophon, v níž je vydává na kazetách a cédéčkách. Pochvalují si je i učitelé přírodopisu, pro něž jsou výbornou pomůckou při výuce moderní akustickou metodou. Od roku 1993 zpříjemňují nahrávky sobotní dopoledne i posluchačům Českého rozhlasu 2 - Praha: a to díky projektu Hlas pro tento den, vysílaném v magazínu Meteor. Projekt, navazující na stejnojmenný cyklus, který tehdejší Československý rozhlas vysílal s úspěchem v 60. letech minulého století, se díky Pavlu Pelzovi může opřít o takříkajíc české zdroje. Tehdy se totiž používaly nahrávky zvířat pořízené ve Švédsku. Rozdíl mezi kosem od Stockholmu a kosem z pražských Dejvic sice pozná jen odborník - rozuměli by si prý jako Chod s Valachem - ale proč nedat prostor domácím pěvcům? O oblíbenosti pořadu svědčí i to, že se Hlas pro tento den v roce 1995 dostal do Kochánkovy knihy 1000 českých nej jako "nejdelší rozhlasový koncert ptačího zpěvu". A ten vychází rovněž na audiokazetách: vydavatelství Radioservis jich plánuje vydat celkem deset i se zasvěcenými komentáři.

Pavel Pelz s manželkou při pořizování nahrávek v Mohelnu na jižní Moravě (80. léta)

Pavel Pelz se lesníkem nestal. Avšak přesvědčivější důkaz o tom, že dětské sny, pokud o to člověk opravdu stojí, se - i když někdy možná v jiné podobě - plní, zřejmě nutné podávat není.

Související weby : Hlas pro tento den

autor: René Kočík
Spustit audio

Více z pořadu