Tapa není jenom jednohubka
Od 23. února do 28. května 2006 se denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin naskýtá návštěvníkům Náprstkova muzea unikátní možnost zhlédnout výstavu Tapa a netkané látky z tichomořských ostrovů. Můžeme tak alespoň na chvíli proniknout do tolik odlišné a tajemné kultury Tichomoří, jejíž obyvatelé neznali výrobu tkaných látek.
Tamější domorodci našli náhradní výrobní materiál, lýko, z něhož vytvářeli oděvy, přikrývky nebo obřadní předměty. Nebyla tu totiž žádná zvěř, kterou by mohli ulovit a využít její kůži. Proto pěstovali stromy jako morušovníky, chlebovníky nebo fikusy. Ze stromu osekali mladé větve, oloupali kůru a tu namáčeli až do procesu hniloby. Následně odstranili svrchní vrstvu a zbylou hmotu vytloukali dřevem na rovněž dřevěné podložce. Vznikla velmi tenká a pružná "tapa", která se dále sušila a bělila na slunci. Jedinou nevýhodou bylo, že nesměla přijít do styku s vodou. Takto připravená tapa mohla být malována rukama, zdobena otisky listů, mohla být pošita perletí, peřím, semínky i jinými částmi ovoce. Spotřeba peří pestrobarevných ptáků byla tak veliká, že většina druhů byla již v 18. století na pokraji vyhynutí.
Velmi zajímavý je vývoj názvu podivného domorodého produktu. Když v dnešním hispánském světě čítajícím okolo 400 milionů mluvčích pronesete slovo tapa, většina se bude domnívat, že se jedná o jednohubku servírovanou k nápoji, která se původně přinášela na talířku zakrývajícím sklenici; a skutečně samo slovo v překladu znamená něco jako přikrývka nebo zakrytí. Slovo tapa ve významu látka je patrně polynéského původu a slovo se tak i dnes aktivně používá na ostrově Mangareva v jihovýchodní Polynésii. Na Havaji však převládá užívání slova "kapa", na Tahiti "ahu" a "sajpu" se vyskytuje na ostrovech Samoa. O rozšíření slova tapa ve smyslu látka se pravděpodobně zasloužili velrybáři přijíždějící do Tichomoří na přelomu 18. a 19. století. Toužili po suvenýrech z Polynésie a nějakou náhodou jim začali říkat tapa.
Zvláštní látka z lýka se objevuje i v polynéských mýtech. Vypráví se například o havajských manželích, kteří měli pět dcer a pět synů. Nejmladší syn se jmenoval Maikohá a byl to takový neposeda a šibal. Dostal se do sporu s otcem a ten jej vyhnal. Osamocený se toulal po ostrově, s nikým nemluvil a živil se kořínky, které našel. Jednoho dne skočil do moře a doplaval na další ostrov, tam také zemřel a z jeho těla vyrostl morušovník. Sestry se vydaly po jeho stopách, až došly k morušovníku, u jehož kořenů našly bratrův pupek. Maikohá se pak stal patronem tapy. Jiná verze příběhu praví, že se hrdina oženil a měl dvě dcery. Jedna naučila lidi vytloukat tapu a druhá, jak ji zdobit. Další mýtus má milostnou zápletku. Kui z ostrova Mangaia měla krásnou dceru Inu, do níž se zamiloval sám Měsíc a brzy se s ní oženil. Ina vyráběla manželovi oblečení z tapy. Říká se, že ještě mokrá tapa jsou mraky na nebi, které tam nahoře vysouší slunce. Ina vždy tapu zatíží kameny, a když je odstraní, pak je z toho buď hromobití, nebo pořádné blesky.
Tapa ale nebyla jedinou surovinou, která nahrazovala tkané látky. Používaly se i vodě odolné rohože z palmových listů nebo z pandánu. Proto je lidé nosili jako pláštěnky, stavěli si z nich obydlí, uplatnily se jako plachty člunů nebo při výrobě vějířů a jiných drobných předmětů. Z rostlinných vláken se občas objevily spletené zkroucené banánové listy nebo oplodí kokosového ořechu. Takto vznikalo oblečení pro válečníky, které je mělo uchránit před zraněním způsobeným kyjem se žraločími zuby. Na Novém Zélandu splétaly ženy svazečky lenovníku a vzniklou látku pošívaly psí kožešinou, ptačími pery nebo třásněmi.
Výstavu v Náprstkově muzeu tvoří 54 exponátů nastřádaných od 2. poloviny 19. století do 60. let 20. století. Přiváželi je námořní kapitáni, lékaři, ale i umělci a samozřejmě etnografové. Autorem výstavy je bývalý zaměstnanec muzea Mgr. Stanislav Novotný. Tyto pozoruhodné tichomořské tapy můžete obdivovat každý den v týdnu kromě pondělí až do konce května. Pokud by se Vám zachtělo zúčastnit se komentované prohlídky, nabízejí se tři termíny: 8. března, 19. dubna a 21. května (v rámci programu Mezinárodního dne muzeí) vždy od 16:30.
