Sytý papoušek má radši syny
Ten zvuk je tak hluboký, že jej spíš ucítíte jako vnitřní vibraci ve svém těle, než že by jej zachytily vaše uši. Je to jako úder srdce, který k vám promlouvá ze tmy. - Těmito slovy popsal britský spisovatel Douglas Adams hlas novozélandského papouška sovího zvaného kakapo.
V prosinci, tedy ve vrcholícím novozélandském létě, se shromáždí samečkové na jednom místě a nočním tichem se pak nese hlasité "bubnování", kterým se ucházejí o přízeň samiček. Kdysi se tenhle noční rámus ozýval po celém Novém Zélandu. Dnes je to zřejmě jeden z nejvzácnějších zvuků světa. Populace kakapů čítá pouhých 89 kusů. Doc. ing. Jaroslav Petr nás v Meteoru seznamuje s příběhem, který dokazuje, že zdánlivě teoretické výzkumy mohou přinášet poznatky využitelné v každodenním životě.
V konkurenci ostatních zástupců novozélandské fauny, mezi nimiž chybějí dravci a šelmy, tento papoušek létat nepotřeboval. Domorodí Maorové jej sice lovili pro výborné maso, ale nedokázali jeho početné populace ohrozit. Idyla skončila kakapům ve chvíli, kdy s bílými osadníky přicestovali psi, kočky, potkani a lasice hranostajové. Když už kakapové málem vyhynuli, rozhodli se novozélandští zoologové pro radikální krok. Pochytali všechny zbývající papoušky a v r. 1982 je odvezli na bezpečný Tresčí ostrov. Kakapo však stále nebyl z nejhoršího venku. V r. 2001 žilo na Tresčím ostrově 62 ptáků, z toho jen 21 dospělých samic. Za deset let se na Tresčím ostrově vylíhlo pouze šest samiček. Tolik potřebné dcery byly v menšině. Zoologové nakonec zjistili, že tajemství nerovnováhy v poměru synů a dcer tkví ve způsobu, jakým si samice vybírá otce svých potomků...
Řešení bylo nečekané. Na Tresčím ostrově se změnil systém péče o papoušky. Mick Clout nechával v době snůšky krmítka pro samičky prázdná a ty se musely živit samy. Papouščí tělo na tento stav nouze zareagovalo snůškou vajec, ve kterých se vyvíjely převážně samičí zárodky. V té chvíli začal Mick Clout sypat do krmítek brambory a jablka. Matky měly rázem plný stůl. Nemusely se toulat za potravou a mohly se věnovat sezení na vejcích a péči o mláďata. Vyvedly celkem 24 mláďat - z toho 15 dcer. Výsledek je bezesporu obrovským úspěchem v boji za záchranu jedinečného živočišného druhu.
