Světové dny
Po včerejším Světovém dnu vody dnes máme Světový den meteorologie. Ani nám ještě pořádně nedošlo, jak hrozivé jsou prognózy následků sucha a už abychom se soustředili na tání ledovců. Meteorologický den je totiž letos součástí Mezinárodního polárního roku, který je věnován výzkumu vlivu klimatických změn na Arktidu a Antarktidu a jejich dopadů na celou planetu.
Dnů, kdy si lidstvo připomíná anebo by si mělo připomínat nějaký svůj problém, je dlouhý zástup. Jednou jde o boj proti aids či rakovině, jindy o porušování lidských práv obecně anebo některých, jako je například diskriminace žen, speciálně. I na jinak optimistický Den dětí přijde řeč na to, kolik jich denně zemře hladem, anebo proto, že není po ruce lék. Nakonec má svůj den i samotná země, a zas není moc co slavit. Když k tomu přidáme smutná výročí různých masakrů a válek, kalendář je beznadějně plný a pomalu je aktuální prodloužit rok, abychom náhodou na nějakou svou nezodpovědnost, selhání či setrvalou neřest nezapomněli.
Druhou možností je problémy postupně řešit a problémové dny z kalendáře následně vyškrtávat. Jenomže kde začít? Tím, co je nejpalčivější, anebo tím, co stojí nejméně? Je lepší, když se k něčemu spojíme, anebo ať každý řeší sám za sebe to, co ho nejvíce trápí? I toto je problém, který by si zasloužil svůj světový den. Asi by to měl být Světový super den, den Světových dnů, kdy bychom si dělali pořádek v celé té smutné agendě. Po něm by ovšem musel následovat Světový den ničeho, kdy bychom se prostě jenom vzpamatovávali z deprese. Abychom pak byli připraveni třeba na den bez aut anebo skřípěli zuby o dni daňové svobody.
