Svět, který člověka naplní mírem a pokojem
"Strávila jsem úžasných a nádherných sedmnáct dní v ženském pravoslavném klášteře Govora v Rumunsku" - s tímto nadšeným zvoláním se vrátila do České republiky Jana Šustová, kolegyně, kterou znáte z webových stránek náboženských pořadů Českého rozhlasu. Jana je se svým duchovně laděným cestopisným zážitkem hostem nedělních Doteků - Jani vítej, dobrý večer...
Jana Šustová: "Dobrý večer..."
Eva Hůlková: Jak a proč se člověk rozhodne, že se vypraví do ženského pravoslavného kláštera? Je to čistě za poznáním, anebo třeba se tam hledají odpovědi na nějaké otázky, nebo jak to je...?
Jana Šustová: "Řekla bych - je to všechno. Za poznáním, ze zvědavosti, je to i hledání odpovědí na duchovní otázky. Já už mám letitou zkušenost s tím, že jezdím každý rok do katolického kláštera Chalais do Francie, kde jsou sestry dominikánky, a hodně jsem váhala, jestli letošní dovolenou strávit opět v Chalais, nebo jestli pro jednou změnit směr a klášter... a nakonec tedy zvítězila zvědavost a také to, že se učím už rok rumunsky. Tak jsem jela se i trošku rozmluvit a zdokonalit v té rumunštině..."
Eva Hůlková: Co byl "nejmasivnější" dojem, zážitek, když jsi tam přijela?
Jan Šustová: "To je taková - dalo by se říci - malá farma, ten klášter. Žije se tam opravdu hodně zemědělsky. To už znám z vesnic z Ukrajiny, a Rumunsko je v tomto podobné. A ten klášter tím pádem také, protože ty sestry tam mají pět krav, mladého býčka, několik prasat, dokonce včely.... spoustu slepic, dva obrovské klášterní psy a asi deset koček. A také tam jsou obrovské pozemky , takže ten klášter veškeré jídlo, které se tam jí, je schopen si sám vyprodukovat."
Eva Hůlková: A co duchovní stránka života tam?
Jana Šustová: "Duchovní stránka..."
Eva Hůlková: ... aby to nevypadalo, že jsi odjela jenom na nějaký statek v Rumunsku...
Jana Šustová: "Duchovní stránka... to tam vypadá tak, že ráno od sedmi do osmi hodin je modlitba v kostele a další modlitba je až večer. První svolávání k liturgii je takové, že sestra obchází s takovým velkým prknem, které se jmenuje toaka, zvenku kolem celého kostela, a klepe na to jednou paličkou. Když obejde kostel, tak potom jde ke zvonici, kde visí několik zvonů a pod nimi je také jedno prkno, a na ně tluče dvěma paličkami, a poté zazvoní na zvon - pokud je to všední den. A pokud je to neděle nebo svátek, tak se rozezní dokonce několik zvonů."
Eva Hůlková: Kolik je tam žen a jaké jsou to ženy, jací jsou to lidé...?
Jana Šustová: "Já jsem konkrétně byla v klášteře Govora, který je na rumunské poměry počtem žen výjimečně malinký, protože je tam pouze devět sester..."
Eva Hůlková: A co myslíš tedy, že je vede do klášterních zdí a do tohoto stylu života?
Jana Šustová: "Zkoušela jsem se vyptávat, seč mé znalosti rumunštiny stačily... Třeba ta úplně nejmladší dívka, je jí pětadvacet, přišla po vysoké škole, studovala účetnictví, a říkala, že do kláštera jezdila už každé prázdniny během studia, a vlastně to tak měla v rodině, protože její babička v tomto klášteře žila..."
Eva Hůlková: Ještě mi řekni - čím si myslíš, že je takto nestandardně strávená dovolená pro člověka naší doby a našeho stylu života přínosem?
Jana Šustová: "Mně to vždycky dává hodně moc, protože jsem v prostředí, kde jsou modlitby, kde jsou věřící lidé, se kterými mohu mluvit o víře, hledat odpovědi na otázky, se kterými se mohu modlit, nebo jim mohu říci věci, které mě tíží, nebo které potřebuji vyjasnit a poprosit o modlitbu. Člověk si vyčistí hlavu od civilizačních starostí, je to úplně jiný svět, který člověka naplní mírem a pokojem."
Eva Hůlková: Jana Šustová byla hostem nedělních Doteků víry, děkuji, že jsi přišla, nashledanou...
Jana Šustová: "... nashledanou..."
