Svátek svatého Mikuláše je podivnější, než si myslíme
Agentura DPA píše o tradičním svátku svatého Mikuláše, který připadá na 6. prosince. Ačkoli jde převážně o dětskou slavnost, související s přinášením dárků, její dějiny jsou poznamenány konfliktem mezi protestanty a katolíky. Křesťanský zvyk vzájemného obdarovávání totiž původně vůbec nesouvisel s Vánoci, nýbrž právě s kultem svatého Mikuláše.
Když chtěl reformátor Luther tento "papeženecký" kult zlomit, zavedl jako symbol "dítě-Krista", který se pak změnil v "Ježíška". Dary byly zatlačeny do pozadí. Teprve smíšením těchto zvyků - katolického Mikuláše a protestantského Ježíška - došlo v 19. a 20. století k vytvoření nynější tradice "konzumně-obdarovávacích" Vánoc. "Je zajímavé, že i evangelíci Mikuláše slaví, i když poměrně neokázale," míní agentura.
Neplatí to ale všude. Velkou tradici Santa Klause, jehož jméno se odvozuje od původního dánského označení Sinterklaas, však mají v Holandsku, zatímco nizozemští katolíci tam paradoxně převzali spíše slavení malého Krista. Zajímavé je také to, že biskup Mikuláš z Myry v dnešním Turecku, který žil v letech 270 až 346, nebyl nikdy oficiálně kanonizován a jeho reputace "světce" je ryzím dílem lidového kultu.
"Zdá se, že Luther vedl svůj boj marně," konstatuje DPA. Svatý Mikuláš totiž patří mezi nejoblíbenější světce. Měl pomáhat sirotkům, vdovám a pronásledovaným lidem. Jeho štědrost vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce. I po reformě liturgického kalendáře ve 20. století zůstal jako historicky doložitelná osoba katolickým světcem, který má svátek 6. prosince. Datum jeho úmrtí je podle některých historiků možná fabulací, která měla ospravedlnit umístění jeho svátku na tento den, aby nahradil pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu.
