Surikaty chodí do školy
Ulovit bez újmy na zdraví jedovatého škorpióna není pro mláďata jihoafrických šelmiček surikat snadná záležitost. Procházejí proto "loveckým kurzem", při kterém v roli instruktorů vystupují starší členové surikatího společenství. Po člověku a mravencích je to teprve třetí příklad zcela cílené výuky mláďat v živočišné říši.
Hrabačka surikata obývá vyprahlé končiny jižní Afriky. S nástrahami tohoto drsného světa se vypořádává ve společenstvích, čítajících až čtyřicet jedinců. V čele skupiny stojí vůdčí pár, který plodí 80% všech mláďat. S výchovou a krmením potomků jim pomáhá celé společenství.
Opatřit si potravu nebývá s prostředí pouště Kalahari nijak jednoduché. Některé položky jídelníčku jsou navíc nebezpečné. Surikaty nepohrdnou ani jedovatými štíry. Mláďata se musí "pravidla bezpečnosti práce" při konzumaci štírů a další nebezpečné havěti postupně učit. Nejsou to však samouci. Procházejí velmi důkladnou výukou, při které v roli učitelů vystupují starší příslušníci skupiny.
Vyučování mláďat je v přírodě velmi vzácný fenomén. Donedávna byl člověk jediným živočichem, který zcela cíleně vyučuje své potomky nových věcem. Letos se podařilo odhalit u některých mravenců dělnice, které vyučují mladší "kolegyně", jak nejsnáze najít cestu k bohatému zdroji potravy. Důkaz o výuce mláďat u surikat podali britští zoologové Alex Thornton a Katherine McAuliffeová z university v Cambridge. Výsledky svého bádání zveřejnili ve vědeckém časopise Science.
Mláďata surikat si nedovedou najít potravu a jsou zpočátku odkázána na krmení od starších členů tlupy. Ti tohoto období využívají k výuce. Nebezpečnou kořist, např. jedovaté škorpióny, podávají nejmladším mláďatům nejprve usmrcené. Později začnou předhazovat mláďatům živé škorpióny, kterým odstranili konec ocásku s jedovou žlázou. Teprve když se mláďata se škorpióny dobře seznámí a nacvičí si jejich lov, nechá je učitel složit "loveckou maturitu" a předhodí jim živého, nezraněného škorpióna. Podobně se učí mláďata lovit hbitou kořist. Nejprve ji dostávají mrtvou, pak poraněnou a nakonec si musí poradit s čipernou položkou jídelníčku ponechanou v plné kondici. Učitelé si přitom udržují velmi dobrý přehled o pokrocích, jaké jejich žáci udělali. Dávají každému z mláďat úlohy, jež odpovídají jeho reálným schopnostem. Žáky identifikují po hlase, když mláďata žebrají o potravu.
Podle Alexe Thorntona není výuka mláďat ve světě zvířat tak vzácná, jak by se dalo usuzovat na základě stávajícího stavu poznání. Podle britského zoologa zatím většina "zvířecích škol" unikala pozornosti badatelů.
Převzato z Českého rozhlasu Leonardo
