Stromy spisovatelů
V dříve tak oblíbené hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti vypravuje starý výměnkář, jak dobře vezl císaře i cara, jak ujížděli císařskou silnicí...
Silnice, nyní stručně nazývaná Strakonická, je k nepoznání změněna množstvím aut a jejich rychlostí, vede skoro stejně jako původní císařská. Při rozšiřování musely ustoupit některé stromy, které stínily starou formanskou cestu, ale jiné zůstaly, třebaže se silnice někde přiblížila až k nim. Dobře jim není, auta a autobusy se za jejich stín odvděčují zplodinami.
Na to doplácí i památná lípa u Radobytců, která také roste skoro u silnice, dnes po vybudování objezdu Mirotic však už jen na místní spojnici Mirotic a Radobytců. V Městské mirotické kronice se píše, že právě pod touto lípou projížděl Petr Dubský z Cerhonic, který vezl do Čimelic císaře Františka Josefa I. a cara Alexandra I. Dramatik Ladislav Stroupežnický totiž z tohoto kraje a odtud čerpal námět pro svou hru, konkrétní postavy i místo děje.
A že je zdůrazňována právě tato lípa a ne nějaká jiná? Je to totiž významný strom. Prý tu byl vysazený za vlády Marie Terezie, když byla prováděna revize katastrů. Je tedy stromem hraničním, což potvrzuje i to, že roku 1866 pod ní vedla demarkační čára mezi pruskou a rakouskou armádou.
Lípa roste osamoceně při silnici. Místní gardě, když se unavená vracela roku 1848 ze cvičení v Písku, poskytla stín. Nyní už 250 let starý strom nemá sílu vytvořit rozložitou korunu, i když kmen chráněného stromu měří skoro pět metrů v obvodu. Ale stále ještě žije!
