Střízlík obecný

Nahrávka, kterou pořídil ing. Pavel Pelz, slouží kroužkovatelům jako vábnička. Využíváme typického teritoriálního chování střízlíka, kterému vadí, pokud v jeho přítomnosti tuto nahrávku pustíme. A toho kroužkovatelé využívají, na vhodné místo nastraží nárazovou síť, přilákají střízlíka, odchytí ho a okroužkují. Např. střízlík, který byl kroužkován v Průhonickém parku, byl hned následující zimu zastižen dokonce až v Alžírsku. Jinak většina našich střízlíků létá do Středomoří a v zimě u nás byla prokázána přítomnost střízlíka dokonce z Bornholmu, ostrova v Baltickém moři.

Střízlík obecný, sameček tohoto ptáka, je obdivuhodně houževnatým stavitelem. Prakticky během celého jara staví jedno hnízdo za druhým a teprve to nejlepší si samička vybere, dokončí vnitřní výstelku jemným peřím a začne do jednoho tohoto hnízdečka snášet. Zbývající postavená hnízdečka slouží pro úkryt a ke spaní.

Se zpěvem střízlíka se můžeme setkat i v zimě. Tento zpěv však nesouvisí nikterak s hnízděním a s rozmnožováním a u střízlíka v podstatě vyjadřuje jeho radost ze života.

Základní údaje

Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). Jeden z našich nejmenších ptáků, který váží sotva 10 gramů. Hnědě zbarvený, zavalitý; charakteristický je krátký vztyčený ocásek. Zdržuje se při zemi v lesích s vývraty, v parcích a v okolí vodních toků, kde hbitě prolézá husté spleti kořenů a rostlin. Živí se převážně hmyzem. Hnízdění začíná v polovině dubna. Kulovité hnízdo ukrývá v podrostu a samička do něho obvykle snáší 6 vajíček. Sameček je polygamní; nepodílí se na zahřívání vajíček (rovněž samičce nepřináší potravu) a často ani na krmení mláďat. Naši střízlíci jsou převážně tažní, odlétají zimovat převážně do jižní a jihozápadní Evropy a v zimě se u nás setkáváme s ptáky ze severu.

Jak vznikaly nahrávky

Jednou jsem v tmavém koutu lesa nahrál zpěv střízlíka a po opuštění houštin jsem si chtěl záznam zkontrolovat. Vyšel jsem z lesa na paseku, právě když vycházelo sluníčko. Protože jsem ten den ušel již více než pět kilometrů, chtěl jsem si na chvíli odpočinout. Usedl jsem na pasece na nízký pařez a natáhl si unavené nohy v holínkách přímo před sebe. Na klín jsem si položil magnetofon a přehrával jsem si hlasitě nový záznam z vestavěného reproduktoru přístroje. Zaposlouchal jsem se do nahrávky tak, že jsem přestal pozorovat okolí. Z magnetofonu zazníval zpěv střízlíka již po několikáté, když jsem uslyšel hlasitou odpověď dalšího samečka. K mému velkému překvapení jsem uviděl střízlíka, jak poklonkuje, natřásá se s polorozevřenými křídly a vztyčeným krátkým ocáskem vzrušeně zpívá na špičce mé levé holínky. K jeho velké nelibosti se mu nedařilo soka z magnetofonu překřičet a vypudit ze svého teritoria. Věc bral zřejmě velice vážně a jakoby ustaraně, protože nepřestal zpívat, ani když jsem od magnetofonu zvedl hlavu. Raději jsem nahrávku přerušil, abych ho netrápil. Okamžitě odletěl třepotavým letem mezi bylinami nízko nad zemí k nedalekým křovinám. Odtud se pak ještě chvíli ozývalo jeho varovné, praskavě znějící „tr tr tr“.