Straší vás kuna skalní?
Máte na chalupě nebo na chatě strašidlo? Poznáte je podle nočního dupání po půdě a někdy i podle podivných zvuků, které vznikají koulením tvrdých předmětů shora na dřevěném stropě. Teď v březnu to ještě není tak zlé - i když na vystrašení to stačí -, ale brzy přijde duben a strašidlo bude mít mladé. A to se pak opravdu nevyspíte, protože k dupání se v noci připojí ještě pronikavý vřískot a ječení.
Zkušení přátelé přírody jsou už doma. Tohle všechno nemůže dělat nikdo jiný než kuna skalní. Ta si v rámusu a různých žertech přímo libuje a chová se, jako by chalupa byla její. A také tak trochu je. Chytá zde myši a hraboše a nezaváhá ani před krysou či potkanem. Kdybyste ovšem měli někde v sousedství kurník, pak běda vám. Vyčistí vám ho dokonale, ba i vajíčka opatrně v tlamě odnese, protože takové nabídce prostřeného stolu neodolá. Na umělé chovy drůbeže její instinkt není zařízen, řádí zde jako černá ruka. Horší je, že motorizovaným rekreantům s chutí překousává i kabely v zaparkovaných automobilech - proč, to nikdo neví - prostě je svým způsobem recesista, který se sžil s civilizací.
Jinak je to milé zvíře, velké jako kočka, s bílou náprsenkou, sahající až na přední nohy, které v přírodě původně bydlelo ve skalních rozsedlinách, křovinách a zahradách, a později se nastěhovalo do seníků a stodol a nakonec i do lidských obydlí. Na rozdíl od své vzácnější sestřenice kuny lesní, která je vázána spíše na stromy a rozsáhlejší lesy, je kuna skalní přítelem otevřenější krajiny a hlavně člověka, takže ji máme i ve velkých městech, Prahu nevyjímaje. S člověkem má ještě jedno společné - i když je to trochu podvod: rodí mláďata také až po devíti měsících březosti, ale je to proto, že po oplodnění v horkém létě se vajíčko ve vývoji na několik měsíců zarazí. Mláďata se rodí v dubnu slepá a jsou dva měsíce kojena. Potom už bude u vás na chalupě klid. Tak pevné nervy - a nebojte se strašidel, žádná nejsou.
