Slavík obecný

Pokud bychom spojovali shakespearovskou romantiku zpěvu slavíka s teplou nocí a svitem úplňku, pak asi nejdokonaleji všechny tyto požadavky spojuje parkový lem kolem rybníků v Lednici na jižní Moravě. Tam můžeme slyšet třeba i deset slavíků zpívat současně, a přitom si můžeme být jisti, že slyšíme skutečně slavíka. Žádný jiný druh ptáka tam takto v noci nezpívá.

Jediného konkurenta v nočním zpěvu dělá u nás slavíkovi skřivan lesní, ale to je pták suchých borových lesů a dnes již velmi řídký. Naproti tomu slavík se v posledních desetiletích opět rozšířil zejména v říčních úvalech, takže ho můžeme slyšet nejen v tradičních oblastech, jako jsou jižní nebo střední Morava nebo střední Čechy, ale také v západních nebo jižních Čechách. Rovněž jarní zpěv uprostřed měst není ničím mimořádným a především je to v parkových zahradách. Například v brněnských Pisárkách nám zpíval v jednom roce slavík na zahradě našeho pracoviště téměř celý měsíc.

Vzhledem je slavík pták velmi nenápadný, o něco větší než vrabec a celý hnědý s rezavějším ocasem. Příčiny jeho dřívějšího ubývání a opětného zvyšování počtu nejsou zcela jasné. Snad k tomu přispěl i dřívější odchyt slavíků pro chov v klecích a některá místa byla vyhlášena jako zdroj vynikajících zpěváků. Takoví slavíci se vyskytují dodnes a kolega Kuks kdysi jezdil každoročně k Pohořelicím nahrávat slavíka, kterého pojmenoval Paganini. A pokud se zaposloucháte do slavičího zpěvu, jistě mu dáte za pravdu.

Základní údaje

Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) je nenápadně rezavohnědě zbarvený, velikosti štíhlejšího vrabce. Vyskytuje se v řídkých listnatých lesích nížin a v porostech křovin podél řek; spíše jej však můžeme slyšet než vidět. Tažný; přílet vrcholí na přelomu dubna a května, odlet probíhá v srpnu. Hnízdo bývá postaveno obvykle na zemi v hustém křoví. Vajíčka zahřívá pouze samička, sameček se podílí až na péči o mláďata. Potrava téměř výhradně živočišná, pouze na podzim se živí bobulemi.

Jak vznikaly nahrávky

Kult zpěvu slavíka je velmi starý. Smil Flaška z Pardubic radil v Nové radě z roku 1394 králi, aby choval zpěvné ptáčky, zejména slavíky, a na jaře se těšil z jejich zpěvu. V soupisu služeb manských k hradu Křivoklátu ze 16. století se uvádí, že povinností poddaného Jana Rudlíka bylo "honiti slavíky pod okna k zpívání", když její milost královna česká byla obdařena synáčkem a na hrádku se zdržovala. Naši přední ornitologové minulého století pochybovali o tom, že by se slavíci dali nutit panem Rudlíkem, aby zpívali právě pod okny královny a malého prince. V osmdesátých letech jsem si to však vyzkoušel sám. Pokoušel jsem se jednou nahrát zpěv již bůhvíkolikátého slavíka u dosti hlučného potoka. Vzpomněl jsem si na povinnosti Jana Rudlíka a opatrným házením kamínků do blízkosti slavíka se mi během půl hodiny podařilo ho „přestěhovat“ i s jeho koncertem asi o 50 m od potoka dále. Zpíval v noci tak zaníceně, že se nedal mým počínáním ovlivnit.