Rys ostrovid

30. červenec 2001

Nevelký vzrůstem, avšak hbitý lovec a neúnavný cestovatel - tak lze stručně popsat rysa ostrovida - kočkovitou šelmu na vysokých nohách, s krátkým, jakoby uťatým ocasem a skvrnitým kožichem. Rys byl u nás po dvě staletí velmi vzácným zvířetem, které se jen zřídka zatoulalo ze Slovenska do moravských hor, zejména Beskyd a případně Jeseníků. Naše původní populace rysů nepřežila polovinu 19. století.

Výrazná změna situace nastala v 80. letech 20. století, kdy byly na Šumavě vysazeny bezmála dvě desítky rysů ze Slovenska. Projekt se vydařil, rysové se v nové vlasti plně zabydlili a začali se rozmnožovat. Zakrátko jim byla Šumava "malá" a postupně osídlovali i další území. Dnes se rys může objevit prakticky kdekoliv, kde nalézá rozlehlejší lesní porosty a členitý terén. Seriózní odhady celkového počtu se pohybují mezi 70 až 100 jedinci.

Rys ostrovid jako největší evropská divoká kočka dorůstá délky 1 m a hmotnosti až 36 kg. Zbarvení srsti má dost proměnlivé a zejména typické skvrnění bývá různě vyvinuto podle věku, pohlaví i ročního období. Zdržuje se v různých typech lesů od horských smrčin po listnaté a smíšené porosty, které má nejraději. Žije samotářsky, obě pohlaví se střetávají jen koncem zimy v krátkém období říje. Samci se v té době ozývají daleko slyšitelným protáhlým hlasem, který snad lze přirovnat k mňoukání. Kdybyste ho ale slyšeli v noci, budete ho nejspíš považovat za houkání nějaké sovy.

Rys má dokonalý sluch a zrak, kdežto čich u něj moc výkonný není. Proto kořist neslídí ani nehoní, nýbrž na ni číhá ze zálohy až do okamžiku, kdy se jí může zmocnit několikametrovým skokem a prokousnout jí šíji. Složení potravy se mění podle oblastí výskytu. U nás v jeho jídelníčku převažuje ze tří čtvrtin srnec, dále následuje jelen lesní, muflon a prase divoké, v místech, kde žijí kamzíci, nenechává rys ani je bez povšimnutí. Jako zajímavost dodejme, že rys často také loví lišku. Menší kořist sežere celou, k větší se několik dní vrací. Hlavní loviště rysa mívá rozlohu 30 - 45 km čtverečních, avšak při své toulavé povaze se jednotlivá zvířata pohybují na území o ploše několika set až tisíc km čtverečních.

Rysí samice porodí po 10 týdnech březosti v houštině, pod vývratem nebo na skále obvykle 2 - 3 mláďata, o která se pečlivě stará.. Stačí sebemenší náznak nebezpečí, aby je přenesla do jiného úkrytu. Koťatům se otevřou oči za 2 - 3 týdny po porodu, sají necelé 3 měsíce a plně dospívají po 2 - 3 letech života. I když už jsou samostatná, zdržují se až do další říje v blízkosti matky. Mohou se dožít věku 20 - 25 let.

Spíš než rysa samotného, který je neobyčejně plachý a ostražitý, narazíte v naší přírodě na nepřímé známky jeho výskytu. Zvláště v zimě na sněhu nelze přehlédnou typické zakulacené stopy bez otisku drápů, které mají v průměru až 8 cm. Často je lze spatřit na padlých kmenech či skalních římsách. Naproti tomu trus lze najít spíš výjimečně, neboť rys ho zahrabává do půdy, listí či do sněhu. Na zbytcích větší kořisti pak bývají patrné stopy rysího stisku na krku a ostrými drápy proříznutá kůže.

Základní údaje

Rys ostrovid (Lynx lynx). Kočkovitá šelma zbarvená rezavě šedě s černými skvrnami; na špičkách ušních boltců má černé štětičky. Délka těla 80 až 130 cm, výška v kohoutku 60 až 75 cm. Vyskytuje se v lesnatých oblastech, u nás zejména na Šumavě. Žije samotářsky, aktivní je hlavně v noci. Doupě mívá ve skalních dutinách, pod vývraty apod. Živí se zvířaty do velikosti srnce, na která číhá obvykle na vyvýšeném místě. Zmocňuje se jich skokem. Páření probíhá v lednu až březnu, samice po 70 až 74 dnech březosti vrhá 2 nebo 3 mláďata. Silně ohrožený, a tedy zákonem zvláště chráněný druh.

Jak vznikaly nahrávky
Při pátrání po tetřevech v lese na Šumavě jsem jednou brzy ráno zpozoroval těžce belhajícího srnce. Ve snaze zjistit, co se mu přihodilo, jsem ho sledoval hustým smrkovým podrostem. Vysílený srnec pojednou ulehl a já jsem z bezprostřední blízkosti uviděl, že má přestřelený zadní běh. Příští ráno jsem zjistil, že se stal kořistí nedávno vypuštěného rysa. Opatrným sledováním dráhy vlečeného srnce se mi podařilo rysa vypátrat. Bylo to asi možné jen proto, že se jednalo o zvíře, jehož instinkty byly předchozím kontaktem s lidmi narušeny. Jednalo se o samce, který občas volal rysici.
Pavel Pelz

autor: Miloš Anděra
Spustit audio

Více z pořadu