Ruská ruleta v Kyrgyzstánu

16. červen 2010

Desítky a možná stovky mrtvých, více než 100tisíc uprchlíků, prohloubená tradiční etnická zášť, blížící se humanitární katastrofa a rozvrácený stát. Taková je prozatímní bilance násilností na jihu Kyrgyzstánu. Jejich pravá příčina stále není jasná. OSN ale má důkazy o tom, že násilí bylo vyprovokováno programově. Vše začalo na pěti místech najednou, především ale útokem na bar, kde se schází místní podsvětí. To si pochopitelně nenechalo něco podobného líbit. Ovládá totiž tranzit drog z Afghánistánu.

To, že se proti sobě nakonec postavila obě tradiční etnika, Kyrgyzové a Uzbeci, je sice logické, ale nikoliv prvoplánové. Ostatně šílení ostřelovači pálili na ulicích po všech, bez ohledu na národnost. A výrostci, vyzbrojení střepy, jim v krvavé lázni napomáhaly. Hlavním cílem bylo zřejmě svrhnout prozatímní vládu, rozkolísat vratkou stabilitu po svržení prezidenta Bakijeva a zjevně také zmařit chystané referendum o nové ústavě. Ta má omezit prezidentské pravomoci a posílit parlamentní republiku. Představa dosti naivní v oblasti, kde dosud nikdy, vyjma parlamentní iluze sovětské direktivní moci, žádné lidové shromáždění nefungovalo a fungovat nemůže. Společnost je tu rozdělena mezi klany a pouze jejich dohoda přináší státotvorné ovoce. Ostatně proto byl také svržen prezident Bakijev, protože příliš protěžoval své rodové společenství z jižního Kyrgyzstánu. Sám Kurmanbek Bakijev, ze svého běloruského exilu, vzkázal, že to rozhodně není on, kdo by stál za pouličními bojůvkami. A možná má pravdu, může to být totiž jeho mladší syn Maxim.


Ten, je podle některých zpráv v Londýně, kam si pravděpodobně dojel pro politický azyl. Maxim má dostatek důvodů, proč se postavit prozatímní vládě. Na rozdmýcháni nepokojů měl utratit 10 miliónů dolarů. Pro srovnání přibližně stejná suma je nyní, podle Mezinárodního červeného kříže, potřeba na mimořádnou humanitární pomoc běžencům a obětem násilností. Pro mezinárodní společenství to je dost peněz, vezmeme-li v úvahu, že Američani nabízejí jeden milión. Pro Bakijeva mladšího je to ale jen kapka v moři jeho majetku, ke kterému se dostal za vlády svého otce. Mimochodem vůdce „Tulipánové revoluce" 2005, která měla zemi přinést úlevu od diktátorské moci prezidenta Askara Akajeva. Maxim Bakijev měl pod kontrolou prakticky veškeré státní finance, ovládl i vlajkový podnik národní ekonomiky „Kumtor", společnou kyrgyzsko-kanadskou firmu na těžbu zlata.


Ročně to bylo kolem 20 tun žlutého kovu. Ne dost na tom. Patřila mu také síť čerpacích stanic a kupodivu byl to zase on, kdo dostal lukrativní kontrakt na dodávky kerosinu pro americká letadla, která na základně v Manasu tankují cestou do Afghánistánu. Roční obrat je 1 miliarda dolarů. Ve výčtu aktivit Maxima Bakijeva by se dalo pokračovat ještě dlouho. Podstatnější ale je, co bude dál s Kyrgyzstánem. Prozatímní hlava státu, proruská premiérka Roza Otunbajevová, je zřejmě v úzkých. Pomoc jí odřekly, jak Spojené státy, tak Rusko. Pro obě země je přitom Kyrgyzstán klíčový, obě velmoci tu mají své základny. USA jsou ovšem v mnohem složitějším postavení. Zasáhnout vojensky zde mohou jen stěží, přeci jen Kyrgyzstán není Panama, ba ani Afghánistán. Podobně je na tom ale i sousední Čína, která vidí obrovský nerostný a hydroenergetický potenciál, ale je to jaksi v cizí zahrádce. V úvahu připadají ještě mírové sbory v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Členy OSKB jsou, jak Rusko, tak Kyrgyzstán a dalších 5 republik, včetně tří středoasijských. Vojenská síla Organizace samotné je ale poměrně žalostná. S výjimkou Kazachstánu. Ten zase musí dobře vážit jakékoliv angažmá v Kyrgyzstánu s ohledem na etnické Uzbeky. Vztahy Astany s Taškentem jsou totiž výrazně napnuté. Nejlépe jsou na tom tedy Rusové. Kyrgyzstán je jejich bývalou kolonií, do 30. let 20. století byl součástí Ruska.


Mají dostatek techniky a vojenské síly, aby zasáhli. Podle některých zdrojů z Moskvy, se ale Kreml obává vyslat větší vojenský kontingent ze země, protože aktivity severokavkazských separatistů rostou. Přesto Rusko zvažuje vojenský zásah a dál vyjednává s Biškekem. Prozatím vyšle obrněnou techniku, aby chránila humanitární konvoje. Připravuje také vojenskou techniku pro kyrgyzskou policii, což je zřejmě jen plýtvání prostředky. Bezpečnostní síly jsou zdecimované a demoralizované. Armáda zase ztratila kredit, když v etnických srážkách stranila Kyrgyzům. Křehká dohoda o tom, že se strany nenechají vyprovokovat, platí jen pár hodin a podle Otunbajevové může vzít za své každou chvílí. S faktorem strachu prozatímní vlády může Rusko dobře pracovat. Přimět ji například k tomu, aby znovu uzavřela americkou základnu v Manasu, tak jako vloni v červnu. To jistě za předpokladu, že budou ruští vojáci úspěšní. Takový úspěch by ale změnil rozklad sil v oblasti. Naopak možný neúspěch by z Kyrgyzstánu udělal druhý Tádžikistán. Klanově rozdělenou a výbušnou zemi s dostatečným podhoubím pro islámské radikály, kteří se už pokusili usadit se na hranicích s Uzbekistánem. Zda existuje nějaké správné řešení? Kromě nepravděpodobné klanové dohody uvnitř země, zřejmě ne. Ze všeho nejvíce připomíná situace v Kyrgyzstánu tedy ruskou ruletu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.


autor: dst
Spustit audio