První ortodoxní rabínka v Izraeli, Den Jeruzaléma a 15 let Příběhů 20. století

9. květen 2021

Kdo je první ortodoxní rabínkou v Izraeli? Proč je pro Židy Jeruzalém nejdůležitějším městem na světě? A v čem je zvláštní židovský pohled na poslední století?

Izrael má první ortodoxní rabínku

Znáte tu o starém moudrém rabínovi? Když umíral, shromáždila se kolem celá rodina, sousedé i starší židovské obce a prosili, aby jim zanechal svou moudrost. On ale mlčel. Naléhala na něj jeho žena: „Prosím Tě, řekni nám něco.“ Ale rabín dál mlčel. Poté prosila dcera, ale také marně. Po dlouhém tichu rabín naznačí, že všichni mají odejít a má k němu přistoupit nejstarší syn. Když se syn skloní, rabín zašeptá: „Všechno je jinak,“ a zemře.

Všechno je jinak – to by mohlo platit také o Izraelce Šiře Mirvisové. Jako první žena se totiž stala hlavní rabínkou ortodoxní komunity v Izraeli. Pochází z marocké židovské rodiny. Judaisty Aleše Weisse se ptala Daniela Brůhová.

„Je to poprvé, kdy ji vede úplně sama,“ říká Weiss a pokračuje: „Na druhou stranu rabínek, které mají nějakou ortodoxní ordinaci, je v Izraeli víc a je to hlavně otázka posledních 10 let v různých kongregacích. Je pravda, že často působily vedle ještě nějakého jiného rabína. Ty komunity samy se chápou jako ortodoxní, ty ženy se samy chápou jako ortodoxní, a opravdu se ve většině věcí od toho běžného izraelského mainstreamu neodlišují.“

„Samozřejmě ortodoxie je nějaké spektrum. A to spektrum je dneska už velmi, velmi široké. Od ultraortodoxie na jedné straně až po tu otevřenou ortodoxii nebo liberální ortodoxii na straně druhé, která je hodně blízko konzervativnímu judaismu před 30 lety,“ vysvětluje kontext Aleš Weiss.

Jmenování Mirvisové je podle Weisse přelomové, „protože ona je v synagoze tou hlavní postavou, která vydává halachická rozhodnutí, tzn. v záležitostech židovského práva, a opravdu vede celou komunitu, na ni se lidé obracejí, vede tam studium, takže je centrální postavou té synagogy.“

Posvátné město Jeruzalém

Nejposvátnějším místem všech ortodoxních i neortodoxních Židů je bezpochyby město Jeruzalém. Pro Židy je městem natolik důležitým, že má dokonce svůj den. Den Jeruzaléma podle hebrejského kalendáře připadá už na pondělí 10. května. Čím je svaté město pro Židy tak zvláštní? Nad tím se zamýšlí Leo Pavlát.

„V hebrejské Bibli je Jeruzalém zmíněn 750krát. Jeho jiné označení, Sion, se přitom v hebrejské části Bible objevuje 180krát a našli bychom zde i množství odkazů na Jeruzalém coby ,město Davidovoʻ. A kdo by v židovském prostředí neznal každoroční vyznání při svátku Pesach – ,příští rok v Jeruzaléměʻ, které po staletí provázelo židovské obce v jejich rozptýlení,“ vypočítává Pavlát.

„Význam Jeruzaléma se odráží i v křesťanském Novém zákoně – zde se o něm hovoří více než 150krát – a k Jeruzalému se vztahuje i islám. V tomto případě mu však jeho náboženská literatura připisuje podstatně menší význam než obě starší monoteistická vyznání. V Koránu není Jeruzalém zmíněn ani jednou a pro vyznavače proroka Mohameda představuje nejsvětější město až po Mekce a Medíně,“ upozorňuje Pavlát.

„Jeruzalém vždy obklopovalo zvláštní ovzduší, ať již co se týče existence fyzické nebo duchovní, ale v poválečných dějinách je, žel, znám především jako místo vyhrocených neshod v židovsko-arabském spolužití. Jaký paradox, jestliže si uvědomíme, že hebrejský název města Jerušalajim by se dal přeložit jako ,město míruʻ! Pod izraelskou svrchovaností je Jeruzalém plně od šestidenní války v červnu 1967 a jako takový je otevřen jak judaismu, tak křesťanství a islámu. Jejich posvátná místa požívají ve městě plné ochrany a jsou ve správě křesťanských a muslimských autorit,“ uzavírá Leo Pavlát.

15 let Příběhů 20. století

Příběhy, na které se zapomnělo, nebo se na ně mělo zapomenout. A přece si je dnes můžeme poslechnout díky dokumentárnímu cyklu Českého rozhlasu Příběhy 20. století. Tento pořad právě slaví 15 let své existence. Představuje válečné veterány, odbojáře, někdejší politické vězně komunismu, disidenty, ale také funkcionáře Komunistické strany.

Je v něčem specifický pohled židovských pamětníků 20. století? Na to se ptala jednoho ze spoluautorů pořadu, dokumentaristy Adama Drdy, Terezie Jirásková.

Postoj Židů pamětníků ke komunismu se podle Drdy výrazně neliší od vztahu, který mají ke komunismu jiné skupiny lidí: „Myslím, že to je takový trochu antisemitský konstrukt, že Židé způsobili nebo zavedli komunismus. Podle pamětníků, se kterými mluvím, je to úplně stejně rozdělené jako mezi Čechy. Jsou lidé, kteří odešli z Československa nejenom proto, že v roce 1948 vznikl Izrael, ale odešli proto, že nechtěli žít v komunistické zemi. Pak jsou lidé, kteří těm idejím z nějakého důvodu propadli a věřili jim a prošli nějakým vývojem. A pak jsou lidé, kteří opouštěli Československo po celé to období. V roce 1968 byla velká židovská emigrace, velký vliv měly procesy v 50. letech.“

Židé, kteří přežili holocaust a zůstali v Československu, se zejména v 50. letech antisemitismu báli víc než jiní lidé. „Důležité je říct, že to nebyl jen proces se Slánským, ale že těch procesů bylo strašně moc, ten komunistický antisemitismus byl navíc kontinuální a táhl se v různých případech po celou dobu toho režimu,“ říká Drda.

„Můžu uvést jako příklad vzpomínky Anny Magdaleny Schwarzové, která byla řeholnice, ale rodem Židovka a byla za války v Terezíně, a ještě když na ni StB v 70. letech vedla spis, který má krycí označení ,Sáraʻ. A píše se o ní jako o řeholnici židovského původu,“ uvádí Drda.

Co se týče současného antisemitismu, podle Adama Drdy záleží na tom, kde zpovídaní pamětníci žijí: „Lidé, se kterými jsem natáčel v Izraeli, se nevyznačovali žádnou vypjatou nenávistí k muslimům, byli velmi kritičtí a vystrašení z projevů militantního islámu, a dokonce bych řekl, že spíš v Evropě než v Izraeli. A tady platí totéž, když o tom někdo začne mluvit, tak zmiňuje situaci ve Francii, kde došlo k různým vyhroceným projevům antisemitismu, jak známo, asi k horším než jinde.“

Magazín o židovském životě moderuje Tomáš Töpfer.

autoři: Tvůrčí skupina publicistiky - náboženské vysílání , Leo Pavlát
Spustit audio