Prolomit vlny: Katolický postoj k sexu působí utrpení. Dokáže to papež František změnit?

24. srpen 2018
03540787.jpeg

Srpnová návštěva papeže Františka v Irsku je dlouho očekávanou událostí. Jde o první návštěvu papeže v této kdysi jednoznačně katolické zemi po téměř čtyřiceti letech, a to v době, která je obtížná pro irské katolíky i katolickou církev jako celek. Irská společnost se teď od katolické církve, která pošpinila svou pověst brutálními příběhy zneužívání a týrání, odvrací. Po celém světě zároveň vyplouvá na povrch jedna kauza sexuálního zneužívání kněžími za druhou.

V Irsku potvrdilo nedávné referendum o legalizaci potratů snahu větší části společnosti překonat vliv katolické církve. V minulých desetiletích zapříčinil desetitisíce brutálních případů zneužívání dětí, zotročování svobodných matek i týrání a usmrcování jejich potomků. 

Podle nedávno zveřejněné zprávy tamní velké poroty bylo v americké Pensylvánii v posledních sedmdesáti letech zneužito více než tisíc dětí a zapleteno do toho bylo alespoň tři sta kněží. Zpráva je to šokující, ale nikoli překvapivá. V poslední době totiž neuplyne měsíc, aby nevyšel najevo skandál podobného typu. V červnu byl ze stejného důvodu zbaven církevní služby bývalý washingtonský arcibiskup a prominentní vatikánský diplomat kardinál McCarrick. V březnu začalo soudní řízení kvůli sexuálnímu zneužívání s australským kardinálem a blízkým papežovým spolupracovníkem Georgem Pellem. Otázka sexuálního násilí v katolické církvi se neomezuje jen na zneužívání dětí. Téma sexuálního násilí na jeptiškách ze strany kněží otevřela nedávno největší asociace řádových sester ve Spojených státech.

Hergot! o sexuálním násilí: Když slyším otčenáš, vstávají mi hrůzou vlasy, říká žena zneužitá knězem

Z dokumentu Šárky Kabátové Kostelnice

Kauza už je stará pár let, ale jedna z jejích obětí se rozhodla promluvit až před nedávnem. Paní Petru ovlivnila kampaň #metoo a rozhodla se promluvit o své zkušenosti v dokumentu Šárky Kabátové nazvaném Kostelnice. Právě při vykonávání této služby se paní Petra stala opakovaně obětí sexuálního násilí ze strany kněze, kterému momentálně vypršel tříletý trest vězení.

Papež František od počátku svého pontifikátu vyjadřuje přesvědčení, že je třeba se k této očividné krizi postavit čelem. Ostatně i v Irsku se podle všeho plánuje setkat s oběťmi kněží a řádových bratrů. Přesto se ale množí hlasy, podle kterých toho za pět let v nejvyšší církevní funkci neudělal dost. Ze speciální komise, kterou k této problematice ustavil, vystoupilo nedávno několik přeživších, kteří vyjádřili své zklamání a pocit, že nedochází k žádným zásadním změnám. Zvlášť nešťastná byla Františkova návštěva Chile, při které podpořil arcibiskupa Juana Barrose, podezřelého z krytí sexuálních skandálů. Za vyjádření se František posléze omluvil s tím, že měl k dispozici zavádějící informace. Přešlap však vzbudil rozpaky a otazníky nad papežovou schopností zorientovat se v situaci ve vlastní církvi.

Právě nedostatek činů a papežovu politickou izolovanost v rámci Vatikánu kritizují komentátoři, kteří sdílejí obavy, aby Františkův postup proti sexuálnímu zneužívání nezůstal v rovině frází a vzletných slov. To se týká i posledního papežova dopisu všem věřícím, který je sice plný tvrdé kritiky do vlastních řad, postrádá ale návrhy praktických opatření.

Papež Jan Pavel II. mezi věřícími na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu v roce 2004

Krize sexuálního zneužívání v církvi přitom vyžaduje nejen praktické kroky, ale hlubokou reflexi samotného fungování celé této instituce. Při sexuálním zneužívání totiž nejde především o sexuální a psychické poruchy viníků, ale o zneužití moci. A to jak na individuální rovině, tak na úrovni organizace jako celku. Není přitom náhoda, že ty nejhorší příběhy zneužívání a teroru se udály právě v Irsku, kde církev spojovala přísnou sexuální etiku se snahou kontrolovat všechny oblasti lidského života. 

V zemi, kde byl zákaz rozvodu zrušen až v roce 1995, nyní rychle padá jeden konzervativní katolický zákon za druhým. Zůstávají však celoživotní traumata desetitisíců lidí a vrásky na čele kněží a biskupů, kteří si lámou hlavu s tím, jak obnovit důvěru v instituci, která měla zvěstovat naději, ale rozsévala útlak a násilí.

Irsko by mělo být mementem pro celou katolickou církev, která se ještě stále příliš často snaží zajišťovat si svůj společenský vliv skrze kontrolu a svazování lidské sexuality tam, kde je projevem vzájemné náklonnosti, a její bagatelizaci tam, kde je projevem násilí a nerovnosti. Ukazuje se až příliš jasně, že podobná cesta se nevyplácí nejen společnosti, ale ve výsledku ani církvi.

Irsko je podle Orta důkazem, že katolická církev musí přehodnotit svůj přístup k sexualitě. Poslechněte si audio verzi komentáře.