Projekt českých zoologů v NP Niokolo Koba
Senegal je krajina pro nás dosti vzdálená a většinou nehostinná. Také vědci, kteří mapují zdejší přírodu, pracují často ve složitých podmínkách. Nebylo tomu jinak ani při výzkumu skupiny českých přírodovědců v národním parku Niokolo Koba. Vzhledem k absenci aktuálních údajů o lokalitě bylo cílem expedice našich zoologů zkoumat druhovou diverzitu a ekologii vybraných skupin obratlovců.
Více nám řekl docent Petr Koubek z Ústavu biologie obratlovců AV v Brně.
V tomto národním parku jsme pracovali od roku 2004 do roku 2008. Projekt se jmenoval Biodiverzita a ekologie vybraných skupin obratlovců západní Afriky. Studovali jsme složení fauny národního parku Niokolo Koba, věnovali jsme se především obratlovcům a jedna skupina studovala také rybí parazity. Na projektu pracovalo téměř 30 lidí, nejen zkušených vědeckých pracovníků, ale také studentů a doktorandů.
Pracovali jste v polních podmínkách, neměli jste ani pořádnou střechu nad hlavou, je to tak?
Narozdíl od ostatních vědeckých skupin, které se v národním parku vyskytovaly, my jsme byli skutečně jediní, kdo pracoval v terénu, tj. spali jsme tam doslova pod širákem, s velmi skromným vybavením - i když vědecké vybavení jsme měli dobré, protože sbíraný materiál byl pro nás natolik vzácný, že jsme museli zajistit, aby byl zpracován co nejlépe a mohl sloužit dalšímu výzkumu.
O jaké skupiny obratlovců se konkrétně jednalo?
Nejvíce nás zajímali savci. Pracovali jsme v několika skupinách. První skupina měla ve svém zájmu velké savce, hlavně kopytníky, antilopy. Sledovali jsme jejich rozšíření, početnost, unikátním zkoumaným druhem byla antilopa Derbyho, kde náš projekt zaštiťoval dlouhodobý projekt Institutu tropů a subtropů na získání poznatků z biologie tohoto vzácného druhu. Národní park Niokolo Koba je posledním místem, kde tuto antilopu můžeme vidět, žije tu už jen v počtu zhruba 200 jedinců.
A další druhy, které jste sledovali?
Další skupina výzkumníků řešila otázku rozšíření drobných savců, především v oblastech, kde dochází ke styku území národního parku s osídlenými oblastmi a kde se pěstují nějaké zemědělské plodiny. Nejen proto, abychom zjistili jaké druhy se tam vyskytují, ale také jaké jsou způsoby přenosu různých onemocnění, která se u některých druhů mohou vyskytovat. Samostatnou skupinu tvořili netopýři, kteří se nám jevili v této části Afriky velmi zajímaví. Ukázalo se, že opravdu jsou, protože se zde vyskytuje celá řada kryptických druhů, které jsou na první pohled k nerozeznání a k jejichž určení bylo třeba analýzy DNA, hledání určitých rozdílů na kostrách, v chování, zvukové komunikaci aj. To byl velmi perspektivní výzkum, zdá se , že v této oblasti budeme moci v krátké době výsledky uzavřít a také popsat několik nových druhů. Velmi významnou skupinu představovali ichtyologové, resp. ichtyoparazitologové - tvořili ji výzkumníci z našeho ústavu i odborníci z Masarykovy univerzity v Brně z oddělení parazitologie, vedení docentem Gelnarem. Této skupině trochu závidíme, protože v jejich případě bylo snazší popisovat nové druhy. Co se týče parazitologie, tato část Afriky není příliš prozkoumanou zemí, údaje jsou staré, takže každá revize druhu díky novým makromolekulárním metodám přináší mnoho nových poznatků.
Terénní část projektu trvala pět let, přivezli jste si spoustu materiálu, můžete už nyní prozradit nějaký konkrétní výsledek?
Projekt trval pět let, ale zdaleka není ukončen, materiálu je tolik, že jej budeme zpracovávat minimálně dalších pět let. Není ani v našich silách, abychom to zvládli, takže využíváme pomoc kolegů v dalších zemích, kteří se na projektu také podílejí. Nerad bych vybíral jeden jediný výsledek. Raději bych řekl, že si osobně nejvíce vážím toho, že jsme měli možnost do projektu zapojit asi dvě desítky mladých vědeckých pracovníků, kteří získali ostruhy na mezinárodním poli a s výsledky se mohli prezentovat na různých vědeckých setkáních. V průběhu projektu bylo obhájeno deset doktorských disertací, ti vědečtí pracovníci našli uplatnění v našem ústavu či na fakultě.
