Prodej letiště Ruzyň: dopadne to jako s Čezem?

00317084.jpeg
00317084.jpeg
Majetek za 100 miliard korun se v Česku hned tak neprodává: snad jen za vlády sociálních demokratů, kteří chtěli svého času utržit stamiliardy za ČEZ, ale protože nenašli tenkrát žádného dostatečně solventního zájemce, zase si to rozmysleli. Není vyloučeno, že podobně to teď dopadne i s pražským letištěm.

Vláda sice už o jeho prodeji teoreticky rozhodla, ale to se ještě může změnit. Podobnosti s ČEZem jsou totiž nápadné: i v případě elektrárenského gigantu se nejdřív dlouho uvažovalo o tom, že by mohl být státní podíl prodán, anebo alespoň zmenšen, přes burzu. Stejně jako v případě letiště ale nakonec došli ministři k závěru, že by se to prý nevyplatilo. Větší sumu měla státní pokladna údajně získat, když všechno co stát má- což bylo přes 66 procent akcií, nabídne jednomu strategickému partnerovi.

Totéž tvrdí vláda i nyní. Ovšem, s tím rozdílem, že v Ruzyni vlastní stát stoprocentní podíl.

Oba případy mají ovšem jednu vadu na kráse: ani tehdy, ani teď se veřejnost nedozvěděla, z jakých podkladů vycházely úvahy o tom, že se privatizace přes burzu nevyplatí. Faktem je, že ČEZ byl svého času docela perspektivní titul. A zrovna tak je zřejmé, že letiště patří v burzovním světě ke stabilně dobře zavedeným titulům. Především ale: tehdy jako teď by pražská burza potřebovala pro svou další existenci další rozvojový potenciál jako sůl. V případě Ruzyně by šlo dokonce o uvedení nového atraktivního titulu na trh. Privatizace státního podílu přes burzu má navíc vždycky tu výhodu, že si stát může určitý podíl ponechat. V případě letišť to dokonce bývá u našich sousedů často zvykem. Tak například jeden ze žhavých zájemců o koupi Ruzyně, letiště Vídeň, vlastní z 20 procent město Vídeň, z dalších 20 procent země Dolní Rakousko, 10 procent je ve vlastnictví zaměstnanců a 50 procent podílu na vídeňském letišti je obchodováno na burze.

Také francouzská společnost ADP, která vlastní letiště v Paříži a signalizovala o Ruzyni rovněž zájem, je od roku 2005 akciovou společností a přes ni by se tedy letiště Ruzyně nepřímo dostalo na burzu rovněž. Ovšem na tu francouzskou.

Letiště ve Frankfurtu, které je dalším vážným uchazečem o Ruzyň, je naopak ze 65 procent v držení společnosti Fraport AG a zbytek si dělí dvě spolkové země: Hesensko a Porýní-Falcko. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního. Kdybychom tu neměli příklad měst, která jsou kvůli špatnému hospodaření svých radních na mizině. Což nemusí být jenom jakási příslovečná Hornídolní: v Německu se nedávno ventilovala situace Berlína jako jeden ze zvlášť odstrašujících případů, kdy hrozilo, že na ni snad doplatí i tamní školky a městská doprava. Lze si přestavit, že v takovém krajním případě by se pak zadlužené subjekty zbavovaly všeho, co by mohlo aspoň trochu vynést. Pro případy tohoto druhu hodlá česká vláda zabudovat do smlouvy o prodeji Ruzyně omezení, která by se týkala prodeje do dalších rukou, Každé takové omezení ale logicky snižuje cenu. Kromě toho cituje časopis Týden ministra Řebíčka, že nejvyšší cenu prý asi nenabídne nikdo, kdo má v "okruhu 600 kilometrů" jiné letiště. To by diskvalifikovalo Vídeň, Paříž i Frankfurt, a upřednostnilo zájemce z Ruska, arabského světa i Asie. Celkem jich údajně stojí v řadě už 65. Jak by se případný prodej některým z nich ale slučoval se strategickými zájmy ČR, je věru otázka. Jak upozorňuje časopis Týden, v záloze mohou být také finančníci typu českého miliardáře Kellnera nebo česko-slovenské skupiny J&T, jejímž privátním letadlem byli ostatně Topolánek s Řebříčkem nedávno na dovolené na Sardinii. Prý za vlastní peníze. Vzápětí poté ale vláda rozhodla, že prodá celou Ruzyň jednomu zájemci. Přesto není vyloučeno, že to nakonec skončí jako s tím ČEZem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .