Přírodovědci bijí na poplach
V Evropě bijí přírodovědci na poplach. Co se děje s ptactvem našeho kontinentu? Naše ornitologie má ve světě dobrý zvuk a tak za toho, kdo má pomoci zjistit stav ptáků v Evropě, byl vybrán doktor Petr Voříšek.
Budil: V Meteoru často hovoříme o proměnách stavu našeho ptactva. Některých ptáků přibývá, většinou však ubývá. Spojujeme to často s proměnou naší krajiny ve druhé polovině minulého století - rozorání mezí, vymýcení remízků. Ale na západě k tak drastickým proměnám krajiny vlastně nedošlo. Tak jak je to s ptáky?
Voříšek: Existuje takové povědomí, že zemědělství v minulosti u nás bylo velmi intenzívní, že škodilo ptákům, škodilo ostatní přírodě a že v západoevropských zemích tomu tak nebylo. Ale ono je to spíše naopak. Když se podíváme na dnešní členské země Evropské unie, tak vidíme, že druhy ptáků, které u nás považujeme za běžné, tak tam už vůbec běžné nejsou a v mnoha případech úplně vymizely.
Budil: Konkrétně?
Voříšek: Několik příkladů. Ve Velké Británii, kde mají asi nejlepší údaje o změnách v početnosti ptáků, od konce 60. let do poloviny 90. let například koroptví ubylo o 75 procent, skřivanů o více než 60 procent, špačků okolo 40 procent, a takový ťuhýk nebo krutihlav, ti vymizeli z Velké Británie úplně.
Budil: A mají západoevropští ornitologové situaci dobře zmapovanou?
Voříšek: Situaci mají zmapovanou dobře, troufám si tvrdit, že podstatně lépe, než my, i když česká ornitologie na tom není zdaleka tak špatně. Velmocí v tomto směru je Velká Británie, kde monitorovací program na běžné druhy ptáků běží už od roku 1962, takže Britové mají skutečně dobré údaje. Nejen že mají údaje o tom, jak se početnost ptáků mění, ale mají také údaje o příčinách tohoto úbytku, což je věc, kterou u nás, aspoň prozatím, postrádáme.
Budil:Takže vědomými nepřáteli ptáků nejsme. Proč tedy ubývají?
Voříšek: Tady je potřeba hledat příčiny v intenzifikaci zemědělské výroby. My jsme zvyklí, a zase se to tak obecně traduje, že používání pesticidů, používání umělých hnojiv atd., ptákům škodí. Je to ovšem trošku složitější. Pesticidy a veškeré chemické přípravky, které se v zemědělství dnes používají, už jsou podstatně rozvinutější, vyvinutější, takže přímo ptákům třeba neškodí. Ovšem vinou používání pesticidů ubyla třeba potravní nabídka ptákům. Důležitá je mechanizace, ta nejen že přímo zničí hnízda ptáků, kteří hnízdí na zemi, ale i tím, že vyspělá mechanizace umožňuje velice rychle sklidit, tak se stává, že plochy na velkém území jsou sklizeny současně, takže ptáci, kteří potřebují ke svému hnízdění nějaký porost trávy, tak ze dne na den v podstatě přijdou o své možnosti hnízdění. A tak by se dalo pokračovat.
Budil: Takže v západoevropských zemích vědí, proč ptáci mizejí. Ale co proti tomu dělají?
Voříšek: Tady už se dostáváme trochu na úroveň politickou, protože příčinu intenzifikace zemědělské krajiny musíme hledat v politice, a tou je tzv. společná zemědělská politika Evropské unie. To je nástroj, který vznikl již někdy v 50. letech, a měl zabránit tomu, aby se opakovaly problémy s nedostatkem potravin v Evropě, aby se pozvedla materiální úroveň venkovského obyvatelstva. Ovšem systém se rozvinul do takového rozměru, který polyká skoro polovinu celého rozpočtu Evropské unie, nějakých 40 miliard euro ročně, a navíc tento systém, který spočívá hlavně v garantovaných cenách, v celní ochraně místního trhu proti levnému dovozu, a naopak v dotování vývozu, tak tento systém podporuje produkci, podporuje intenzifikaci. To, že se nepodařilo cíle společné zemědělské politiky naplnit třeba právě ve smyslu podpory venkovského obyvatelstva, o tom svědčí to, že 80 procent podpory, která jde do zemědělství, dostává jenom 20 procent těch největších a nejproduktivnějších zemědělských podniků. Takže malí farmáři, malí zemědělci jsou na tom v podstatě pořád stejně biti. Příčiny leží tady v této politické oblasti a tam je to poměrně dost složitá záležitost a je to pravděpodobně běh na dlouhé tratě, než se podaří tuto společnou zemědělskou politiku zreformovat tak, aby nejenom neškodila přírodě, ale aby třeba právě netahala dál bezúčelně peníze z kapes daňových poplatníků. To by mohl být možná silnější důvod pro to, aby se společná zemědělská politika změnila, protože pořád ještě jsme svědky toho, že příroda bývá až na druhém místě. Ještě jako doplněk, už dnes součástí společné zemědělské politiky jsou tzv. agroenviromentální programy, což jsou programy, které jsou zaměřeny právě na to, aby byla chráněna příroda, aby zemědělství přírodě tolik neškodilo, a v zásadě zemědělci dostávají dotace za to, že nehospodaří tak intenzivně. Mohou se dobrovolně zapojit do některých z programů a potom za to dostávají dotace. Bohužel těch agroenviromentálních programů je pořád málo, a když si uvědomíme, že třeba jenom peníze, které jdou na každoroční uskladňování zemědělských přebytků v Evropské unii, převyšují celkově sumu, která jde do veškeré podpory těchto mimoprodukčních funkcí zemědělství, tak pořád je to málo.
Budil:Takže uvidíme, co naši ptáci řeknou evropské zemědělské politice.
