Ze života hyení smečky – 2. část
Vědci se sociálním chováním hyen zabývají blíže od osmdesátých let, kdy se začaly aplikovat představy ekologie chování a sociobiologie právě na hyeny. Nejen o etologii hyen a nových výzkumech v této oblasti jsme hovořili s docentem Danielem Fryntou z Přírodovědecké fakulty UK.
Jak v současné době probíhá výzkum, k jakým novým poznatkům dospěl za posledních čtyřicet let?
První významné výsledky přišly z východní Afriky a týkaly se zejména hyen žíhaných, později i hyen skvrnitých. Nicméně nová doba v zásadě pokročila ve dvou směrech. Za prvé v pečlivé dokumentaci a sběru základních dat, kterých je dnes samozřejmě mnohem více. Dřívější, byť empiricky získané, ale přece jenom nepřesné skutečnosti už můžeme dokázat na dobrém datovém materiálu. A co víc, od 80., možná 90. let se začaly aplikovat představy ekologie chování a sociobiologie právě na hyeny. A hyeny se v tomto bodu staly jakýmsi modelovým zvířetem, protože i ty mrchožravé druhy i hyena skvrnitá mají velice divný sociální systém, který je v zásadě neporovnatelný s naprostou většinou ostatních savců. Když do toho vložíme představy a teorie z evoluční biologie a ekologie chování, tak najednou před námi vyvstane pohádka. Není úplně vědecká v tom smyslu, že všechny její kroky nejsou a patrně ani být nemohou zdokumentovány, protože se částečně týkají toho, jak ta zvířata žila v minulosti, kdy o jejich chování nemáme přímé důkazy. Ale ta pohádka je úplně strhující, nádherná! Začíná tím, jak žijí právě ty druhy, které hledají mršiny. Tvor, který hledá mršinu, musí procházet obrovské území a musí chodit sám. Při nízké početnosti potravy je naprosto nezbytné být solitérním zvířetem, které může žít ve skupině, ale do skupiny se vrací až v čase odpočinku. Čili za prací chodí každý sám. A vyplývá z toho to, že samice, když chodí za prací, jsou ze strany samců úplně nekontrolovatelné. Vcelku nahodile potkávají jiné samce, mohou se s nimi pářit. Úplně jedna z nejnovějších studií tento fakt ověřovala a ukázalo se, že mezi nimi panuje poměrně velký stupeň promiskuity, samice se většinou páří s více samci.
Takže hyení samice jsou velmi emancipované.
Ano, ale divné je, že u druhů, kde samec nemá možnost ovlivnit, čí potomek bude, většinou se o potomstvo nijak nestará. Ale třeba hyena čabraková žije ve skupinkách, složených z více samic, někdy více samců a ti samci velice často, když samice kojí a stará se o mláďata, přicházejí, přinášejí kus mršiny a jsou jí nápomocni. Velice často jsou těmi pečujícími samci bratři. Jinak řečeno, hyeny tohoto druhu (alespoň někdy, ten systém je velice variabilní) žijí v uspořádání, které známe i u lidí. Třeba z Melanésie, kde roli otce přebírá strýc z matčiny strany. Potomci sestry jsou jistější příbuzní než údajní vlastní potomci.
Ještě jsme se nevěnovali hyeně skvrnité.
Ta je úplně jiná, protože tím jak přešla k lovu, všechny lovecké aktivity se odehrávají ve skupině. Tady už není problém s kontrolou samic, ale vzniká úplně jiný sociální problém – získávání potravy je společné, členové tlupy musejí spolu kooperovat, ale potravu pak mohou využívat jednotlivci sami za sebe. Takže když neloví, perou se mezi sebou o kořist. Ta se rozděluje velice přísně podle hierarchie. Čili ty vysoce postavené samice se nažerou, ostatní nikoliv. A to pokračování oné pohádky je následující - všechno to souvisí s tím, jak samice investují do mláďat a jak o ně pečují. Hyeny obecně, v rámci šelem, mají neuvěřitelně dlouhou dobu kojení.
Zhruba rok jsou mláďata výhradně závislá na mateřském mléku a potom jsou ještě do nějakých 15-16 měsíců dále kojena. To znamená, že samice investuje do vychování svých potomků strašně moc energie, a co hůř, nemá jí kdo pomoci a ona sama se musí nějakým způsobem postarat. A tím vzniká obrovský konflikt. Konflikt mezi společně získaným výsledkem lovu a způsobem jeho přerozdělení. Přirovnal bych to ke konfliktu mezi dočasným komunismem a dočasným kapitalismem. A ještě jedna věc hraje roli. Hyeny jsou natolik sociální, že postavení každého jedince v hierarchii není výsledkem jenom jeho přičinění, ale je výsledkem toho, jak na něj pohlížejí ostatní a jaké má sociální vazby.
Jak je může daný jedinec získat? Jedná se o nějaké rodové vazby?
Jsou to zvířata, u nichž samci odcházejí ze skupiny, ale samice zůstávají. To znamená, že samec může být podporován svojí matkou jenom do doby než odejde. A pokud získává nějakou výhodu, většinou je mu dovoleno setrvat ve skupině déle, není tak brzo vyhnán a potom mnohem snáze najde šanci v té nové skupině. To je tedy vliv vlastní matky na syna. Něco jiného je vliv samice na dceru, tam je to poměrně jasné - dcera v zásadě dědí postavení své matky a v každé té smečce skupiny matrilineárně příbuznějších samic se vzájemně podporují a utlačují ty ostatní.
