Grónská příroda, to jsou hlavně lišejníky!

11. listopad 2009

Až do 14. listopadu pořádá občanské sdružení Polární svět v Kulturním centru Zahrada v Praze na Chodově komponovaný pořad Grónsko - země mizejícího ledu. Jeho součástí jsou přednášky, besedy a výstavy. Minulý týden se uskutečnila přednáška na téma Příroda Grónska. Její účastníky pozval k mikrofonu redaktor ČRo Leonardo, Daniel Mrázek.

Jaké je počasí v Grónsku? Odpovídá etnograf a geograf Jaroslav Klempíř, který má v Grónsku druhý domov.
Je tam, no jak se říká, jako v Grónsku. Nyní je u nás v Ilulissatu -16oC, na centrálním ledovci je -45oC a v severním Grónsku je už od konce října polární noc.

RNDr. Josef Tomas se zabývá geologií. Co může zajímavého geolog v Grónsku vidět?
Lze tam vidět nejstarší horniny zemské kůry. Dají se tam objevit i nové minerály, horniny, ložisková území. Nachází se tam obrovská ložiska platiny, zlata a samozřejmě jsou už rozděleny obdélníky naftových a plynných ložisek. Teď je otázkou, jak se tyto suroviny budou ekologicky těžit.

Jak to vypadá pod ledovcem?
Je to úplně stejná hornina jako v okolí ledovce. Říká se, a já nevím, jestli je to úplně pravda, že Grónsko pod ledovcem není jedna kompaktní země, ale rozděluje se na tři až čtyři části a vše je přikryto kontinentálním ledovcem, který je více než 3 km mocný.

Logo

Kolik procent grónského povrchu zabírá ledovec? Ptám se Jaroslava Klempíře.
V současné době zabírá kontinentální ledovec asi 87% povrchu. Pro představu, Grónsko je 27,5 krát větší než Česko.

Docentka Jana Kocourková nám odpověděla na otázku, zda vůbec v Grónsku něco roste.
Samozřejmě - v Grónsku rostou především lišejníky, které v tam tvoří vysokou pokryvnost, pak ale také mechorosty, tedy mechy i játrovky, ale i některé cévnaté rostliny a dokonce některé dřeviny. Nicméně stromy jako takové tam nenajdeme, pouze jediný vypěstovaný les a občas se nějaký stromeček krčí u domu, ale nikdy není větší než 1,5 metru. Mezi křoviny, které jsou v Grónsku původní, patří vrby, břízy a jalovce - jsou ale nízké, plazivé, většinou dosahují člověku po kolena. Když se brodíte těmi křovinami, nacházíte houby, které rostou nad stromy - křemenáče, kozáky, všechny muchomůrky jsou tam jedlé. Tamní příroda je pestrá, pestrobarevná, protože polštáře lišejníků mají různé barvy a tvary, jsou mezi nimi různé keříčkovité druhy a vytvářejí doslova koberce. Daří se tam proto sobům, jejichž potravou lišejníky jsou, sobi by dokonce bez lišejníků nepřežili. Mají v žaludku speciální enzymy pro trávení látek z lišejníků.

Vy jste svou přednášku zahájila tím, že jste ukázala na svou mikinu s vyobrazením jednoho lišejníku.
Tento lišejník nepochází z grónské přírody, ale Gróňané ho používali, dováželi ho. Je to lišejník, který má v sobě kyselinu vulpinovou, je sýrově žlutozelený a je velmi jedovatý. Zdejší lidé ho používali drcený, přidávali ho do návnady, do masa, aby otrávili vlky a polární lišky.

Logo

Co to vlastně lišejník je?
Jsou to lichenizované houby. Lišejníky patří do říše hub, ale mají v sobě jako druhou složku zelenou řasu. Ta fotosyntetizuje, vyrábí cukry, a dodává je lišejníkové houbě. Houba naopak přijímá z vody rozpuštěné anorganické látky a dodává je té řase. Mezi řasou a houbou vznikl během dlouhé evoluce vztah, kdy se oba organismy přizpůsobily.

Dříve se uvádělo, že je lišejník složen z jedné houby a z jedné řasy. Pak se zjistilo, že je těch hub v lišejníku více a posléze, že je tam více i řas. Ale novodobé výzkumy ukazují, že jsou tam i bakterie - nejenom sinice, tedy cyanobakterie, ale skutečné bakterie a taky další houby. Dokonce bylo z jednoho lišejníku vykultivováno až 80 dalších druhů hub! Zjišťujeme tedy, že vlastně vůbec nevíme, co je lišejník. Původní charakteristiku, tedy že je to symbiotický organismus z jedné houby a řasy, dnes nahrazujeme definicí, že se jedná o celý komplex organismů, jakýsi funkční miniekosystém.

Logo

Jak by vypadalo srovnání přírody české a přírody grónské?
Tu bychom mohli srovnávat jen s naší přírodou, která se nachází v těch nejvyšších polohách, v alpinském prostředí, jakou známe třeba z Krkonoš. Ta se grónské přírodě do značné míry podobá.

Spustit audio

Více z pořadu