Karas stříbřitý
Jan Andreska se věnoval v posledním díle seriálu o invazních rostlinách a živočiších rybímu druhu, který mnozí považují za původního obyvatele našich vod. Je jím karas stříbřitý. Nejenže u nás není původním druhem, ale naopak původní druhy ryb z našich vod vytlačuje.
Tento druh karase pochází z Dálného východu. Karas stříbřitý (Carassius auratus gibelio) se dostal do Evropy v roce 1954, nejprve do Maďarska, a to do toku Dunaje. A protože Dunaj protéká v podstatě celou Evropou, od Donaueschingenu, kde pramení, až po dunajskou deltu, začal se tento druh karase Dunajem šířit. Dostal se také na naše území, do řeky Moravy, kde byl poprvé jeho výskyt doložen v roce 1976.
Ona je to ryba pozoruhodná, vpravdě invazní, protože ta populace, která žije u nás, pozůstává jenom ze samic. Ty se dokážou množit díky své genetické anomálii tak, že jejich jikrám stačí k vývoji přítomnost mlíčí jakéhokoli druhu kaprovitých ryb. (Tzv. gynogeneze. Samice se vytírají se samci různých druhů kaprovitých ryb, kapr obecný, karas obecný, lín obecný, cejn velký, cejnek malý, plotice obecná aj., přičemž však nevznikají kříženci, neboť oplození je neúplné a zárodek se v podstatě vyvíjí jen ze samičí buňky, pozn. red.) Tj. kamkoliv se samice tohoto karase dostane, a ona se tam nejčastěji dostane tak, že jí rybáři používají jako nástražní rybku, tam je schopná se sama rozmnožit. Takže karas stříbřitý se během velmi krátkého období, jednoho půlstoletí, dostal více méně do všech ostatních evropských vod - najdeme ho v Labi, v polských řekách atd.
Určuje se docela snadno - vypadá totiž zcela jako karas obecný, ale má cínově stříbrnou barvu. Kdo by ho ulovil a kuchal by ho, aby si rybu připravil, narazí na trochu děsivě vypadající okolnost, totiž že tento karas má velmi tmavou břišní výstelku, což naše ostatní ryby nemívají. Tato forma karase, tedy jeho samičí linie, obsadila celou řadu přirozených lokalit karase obecného a odtud ho vytlačuje. Je to prostě ryba, která obsazuje niku, která patří jiným druhům. Pokud je přítomná v rybnících, konzumuje jim potravu. Loni se dokonce organizovala obrovská akce na Lednických rybnících na jižní Moravě, jejíž snahou bylo tyto karase úplně vychytat a vyhubit. Já jsem se s ním potkal v životě víckrát, a bylo to vždycky v místech, kde po povodni vysychaly nějaké louže a ti karasi tam byli za neuvěřitelně nepříznivých podmínek ochotni přežívat.
Z rybářského hlediska je to ryba stejně hodnotná jako karas obecný, možná trochu lepší, protože náš karas je ryba kostnatá a tudíž z hlediska konzumace neoblíbená, zatímco kdykoliv jsem jedl karase stříbřitého, vždycky jsem si na něm neobyčejně pochutnal. Ale to není důvod k tomu, aby v naší přírodě žil a fungoval, když vytlačuje a obtěžuje původní ryby. Takový nárůst biodiverzity je nežádoucí.
