Není liška jako liška, někdy je to fenek

Mláďata jsou stále v boudě s matkou, přijímají od ní mléko, otec nosí potravu před boudu. Někdy si samice vezme, někdy pohrdne. „V těchto dnech je čeká pravidelné vážení. Tak doufáme, že tatínek nosí mamince pořádné jídlo, maminka netrucuje a děti mají vydatné mléko“, říká zooložka Jitka Vokurková.

Počty těchto zvířat v zajetí dosahují 134 jedinců a v rámci Evropy je chová 37 zoo. „V Olomoucké zahradě se poprvé zabydleli fenci, původem ze Súdánu, v roce 2006. Současná skupina čítá dospělý pár, 3 mladé samičky a dvě mláďata (1,1). Celkem jsme odchovali 14 mláďat. V odchovu se nám tedy daří,“ vysvětluje Jitka Vokurková.

Fenci obývají pavilon netopýrů, kde mají obrácený světelný režim. Jedná se o zvířata s noční aktivitou, současně nám záleží na tom, aby je příchozí návštěvníci viděli aktivní. Ve dne je tedy v pavilonu simulována noc. Návštěvníci vcházejí do tmy, v níž svítí pouze malá barevná světla, která zvířata příliš nevnímají, lidé je však mohou pozorovat při různých činnostech.

Jak rostou mláďata u fenků

Délka březosti fenků se rovná 50 až 53 dnům. Poté matka rodí 2-4 slepá mláďata. První dva týdny se o ně pečlivě a ustavičně stará. Zajištění potravy rodině spadá do pracovních povinností samce. Po dvou týdnech se mláďata začínají poprvé dívat na svět, po dalších dvou týdnech je už v noře pěkně živo, neboť začínají objevovat kouzla her. Ven si troufnou až v pěti týdnech věku. Matka kojí mláďata do jejich 3 měsíců. Ve chvíli, kdy by mělo dojít na ochranu potomků, neznají fenci bratra. Své malé svěřence chrání skutečně bedlivě a ostražitě. Od rodičů se mláďata neosamostatňují dříve, než dorostou potřebné velikosti a nenaučí se lovit. K pohlavní dospělosti pouštních lišek, které se v zajetí mohou dožít až 12 let, dochází mezi 6. až 9. měsícem věku.

Hravé pouštní lišky

Domovem fenka berberského jsou převážně pouštní a polopouštní oblasti severní Afriky. Tuto pouštní zlatoplavou lišku zdobí bohatě osrstěný ocas, který tvoří zhruba třetinu celkové délky. Díky 15 cm dlouhým ušním boltcům oplývají skvělým sluchem. Uši pomáhají fenkům i při ochlazování, fungují jako tepelný výměník. Pouštním podmínkám je fenek náležitě přizpůsoben - tlapky mu před rozpáleným pískem chrání hustá srst.

V důmyslném systému podzemních chodeb se může potkat hned několik rodin. Jediná rodina mnohdy čítá i 10 jedinců. Pro fenky je příznačná hravost a nebývalá pohyblivost - dospělý jedinec dokáže vyskočit 70 cm do výšky a více než metr do dálky. V případě pocitu ohrožení se umí zahrabat tak rychle, že doslova „zmizí v písku“. Fenci jsou aktivní převážně v noci, kdy se vydávají na lov. Jejich kořistí se stávají drobní hlodavci, ptáci, ještěři a hmyz, živí se kořínky, pochutnají si i na datlích. Vydrží dlouho bez vody, obvykle jim postačí tekutiny obsažené v potravě. Nepřátelé fenků patří do řad zdivočelých psů.