Revitalizace Krušnohorských rašelinišť – 1. část
Krása i bolest Krušných hor
Pro Krušné hory jsou charakteristické velké plochy rašelinišť a rašelinných biotopů, které se vyvinuly na vrcholové náhorní planině. Svou rozlohou jsou v rámci České republiky i střední Evropy ojedinělé.
Tyto ekosystémy patří k nejzachovalejším fragmentům přírody, které se člověku diky špatné využitelnosti nepodařilo v minulosti zcela přetvořit. Mnohé mokřady byly přesto značně zdevastovány melioračními zásahy a dnes jim můžeme díky revitalizačním opatřením pomoci k návratu do původního přírodního stavu.
Hlavní rozvoj rašelinišť proběhl od konce doby ledové. Jejich ekologické podmínky se do značné míry podobají podmínkám v severské tundře, a proto slouží jako útočiště pro takzvané glaciální relikty, tzn. organismy, které zde přežívají právě od dob ledových. Jedná se například o břízu zakrslou (Betula nana), rojovník bahenní (Ledum palustre) či rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Rašeliniště slouží jako významná zásobárna vody udržující příznivou vodní bilanci v širokém okolí.
Rašeliniště (také blata nebo slatě) jsou místa vzniku, výskytu či těžby rašeliny. Jde o bažinný ekosystém, který je trvale zamokřen pramenitou nebo dešťovou vodou, se značnou produkcí rostlinné biomasy. Ta se v důsledku zamokření a nepříznivých podmínek pro dekompozitory nedostatečně rozkládá. V rašeliništi dochází k hromadění rostlinné organické hmoty. Odumřelé části rostlinného společenstva se shromažďují a ve spodních vrstvách a za nepřístupu vzduchu se přetvářejí na rašelinu.
(Zdroj: Wikipedia.cz)
Krušné hory byly v minulosti nejvíce poznamenány nepromyšleným lesním hospodařením a průmyslovou činností v hnědouhelných pánvích pod horami. Po poválečném odsunu Němců byla opuštěná krajina osazena smrkovou monokulturou, která postupně odumírala díky vlivu toxického ovzduší a kyselých dešťů. Od 60. let 20. století se prováděly další zásahy do krajiny, které měly zlepšit kvalitu půdy a obnovit zdevastované lesní porosty. Kromě vápnění a používání různých postřiků docházelo k plošnému odvodnění podmáčených ploch. Z kdysi rozsáhlých rašelinišť tak zůstávají zachovány pouze zlomky.
Kloubnatka smrková (Gemmamyces piceae) je významný houbový patogen jehličnatých dřevin, zejména smrků. Setkat se s ním můžeme především na lokalitách s vysokými srážkami a trvale vysokou vzdušnou vlhkostí. Od konce jara se napadené odumřelé pupeny, nezřídka zdeformované při pokusu o vyrašení, pokrývají černou tuhou krustou.
V severovýchodním Krušnohoří dochází v současnosti k plošnému odumírání a rozpadu některých porostů s významným zastoupením smrku pichlavého (Picea pungens). Domácí smrk ztepilý (Picea abies) se jeví vůči napadení touto houbou jako značně odolný.
(Zdroj: Lesnicka prace 12/2009)
Po odsíření hnědouhelných elektráren v 90. letech minulého století se výrazně mění kvalita ovzduší a začíná docházet k obnově lesních porostů. Upouští se od plošného zalesňování nepůvodním a vůči znečištění více odolným smrkem pichlavým (Picea pungens) a vysazuje se větší podíl původních druhů dřevin (smrk ztepilý, jedle bělokorá, buk, dub). Náletovými dřevinami ovšem rychle zarůstají, vzhledem k lepšímu stavu ovzduší, také imisní holiny v oblastech bývalých rašelinišť. Pro jejich obnovu je v prvé řadě nezbytné odstranit či přerušit meliorační rýhy a navrátit tak vodu zpět do krajiny. Přes silnou degradaci půdy bude oživení přirozených lesů v Krušných horách velmi pomalé, doufejme, že s obnovou rašelinišť si s naší pomocí příroda poradí o něco lépe.
Přestože v minulosti člověk význam mokřadů příliš nedoceňoval, dnes – v době pravidelných „stoletých záplav“ – víme, že mají obrovský význam pro zadržování vody, toky živin a ekologickou
stabilitu celé krajiny. Kromě toho hostí mnoho vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Zejména z důvodu ochrany tetřívka obecného (Tetrao tetrix), motáka pilicha (Circus cyaneus) či bekasiny otavní (Gallinago gallinago) jsou krušnohorská rašeliniště součástí Ptačí oblasti Východní Krušné hory. Z vzácné flory jmenujme například rosnatky, rašeliníky, borovici blatku (Pinus rotundata) či orchidej bradáček srdčitý (Listera cordata).
Hřeben Krušných hor je odvodňován drobnými potoky a říčkami, mezi nejvýznamnější na české straně patří Jílovský potok, Chomutovka, Flajský potok, Černá, Rolava a Svatava. V roce 1979 byly Krušné hory vyhlášeny jako Chráněná oblast přirozené akumulace vod.
Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.
Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.