Trnovník akát
Nepůvodní, také invazní druhy, to je téma, kterému se Periskop věnuje ve svém pravidelném seriálu. Jan Andreska tentokrát vypráví o tom, jakým způsobem se k nám dostal trnovník akát a jak ovlivňuje jeho výskyt v české přírodě původní společenstva.
Do Evropy se tato pichlavá dřevina dostala zajímavým způsobem. Trnovník akát byl poprvé zasazen v roce 1601 v Paříži Vespasianem Robinem (1579-1662), synem Jeana Robina (1550-1629). Oba byli královskými zahradníky - Jindřicha III., Jindřicha IV. a posléze Ludvíka XIII. Tento první akát byl dovezen z Virginie, z oblasti Appalačských hor, kde je jeho přirozený výskyt. Tehdy upoutal pozornost zahradníků jako voňavá dekorativní parková rostlina. (V Čechách je zmiňován poprvé v r. 1710).
Akát byl rozšiřován z více důvodů. Jednak bylo potřeba tvrdého dříví pro výrobu kol, loukotí, a toho se nedostávalo. Akát má dřevo velmi tvrdé a trvanlivé, obsahuje hodně tříslovin, hodí se i na vodní stavby. Když jsem byl malý, dělali jsme s tátou žebřík a celých třicet let nám dobře slouží. Ty dlouhé smrkové stojiny, ty jsou už skoro shnilé, ale akátové plaňky jsou dodnes víceméně v původním stavu. Takže to bylo technické využití akátu.
Druhé využití bylo včelařské. Akát rozšiřovali včelaři, velmi ochotně a velmi intenzivně, protože poskytuje dobrou jarní pastvu včelám a akátový med je dobrý.
A za třetí se na přelomu 19. a 20. století zjistilo, že akát je ochotný žít na územích, kde jiné stromy rostou jen s potížemi - v suchých, písčitých nebo kamenitých půdách. Proto se tam akát cíleně vysazoval. Například v Praze probíhala tzv. okrašlovací akce, která široké okolí Prahy, v podstatě území dnešního Středočeského kraje, jenž bylo poničeno kozí pastvou, bylo zalesňováno právě akátem, s tím, že akát tam bude fungovat jako pionýrská dřevina, která území obsadí a později se vyvine les z jiných dřevin. Jenže se ukázalo, že to není možné, akát se totiž chová velmi agresivně a jakmile vytvoří celistvý porost, už tam nikdy neroste nic jiného. Nejenže mezi sebe nepustí jinou dřevinu, ale ostatní dřeviny přerůstá a zastiňuje, a dokonce vyhubí i rostlinné druhy z podrostu. Všechny rostliny, které jsme například zvyklí nacházet v dubových nebo dubohabrových lesích, pod akátem nemohou přežít. On produkuje velké množství opadu, který je bohatý na dusík. Takže pod akáty najdeme jenom vlaštovičník. Proto je akát z krajinotvorného hlediska nežádoucí.
Když jsem byl zaměstnaný u Ochrany přírody, zkoušeli jsme ho likvidovat - vytrhávat, hubit, aby nepronikal do přírodních rezervací, ale normálními prostředky to bylo téměř nemožné. Krásně tedy voní, dává kvalitní dříví, obsazuje těžko zalesnitelné polohy, ale zbavit se ho je velmi komplikované. V tom právě spočívá jeho invazivnost.
Akáty se úspěšně šíří na úkor jiné vegetace také proto, že do půdy vylučují jedovaté látky. Trnovník obsahuje v kůře, kořenu a semenech toxalbumin robin, porušující tkáně a paralyzující nervovou soustavu. Dále obsahuje fasin, které vyvolávají shlukování (aglutinaci) červených krvinek podobně jako ricin. Používá se květ (Flos robiniae), který obsahuje silici, flavonoidy (robinin, akaciin, kempferol), kyselinu antranilovou, farnezol, nerol a linalol. Používá se pro ochucování a pro podporu chuti k jídlu. Slouží též k izolaci nerolu pro parfumerické účely.
